reklama

Jarní pražská cyklojízda vyplavila adrenalin

Nejen ostrá slova, ale i rány padaly na jarní pražské cyklojízdě, která odpoledne za vytrvalého mrholení projela městem. Podle organizátorů ze sdružení Auto*Mat byl průjezd městem hladký, na vlastní kůži jsem ale zažila něco jiného.

Během jízdy chránilo účastníky cyklojízdy zhruba 30 policistů.
Během jízdy chránilo účastníky cyklojízdy zhruba 30 policistů.
Foto: Jitka Vrtalová, NaKole.cz

Nervozita a déšť provázely dnešní velkou cyklojízdu v Praze, které se zúčastnilo několik tisíc cyklistů.  

„Tak pojď , ty čubko, ty k… na kole! Najeď mi sem, ať tě můžu přejet!„ zahalekal na mě z okénka řidič dodávky s nápisem „Doprovodné vozidlo“, když jsem okolo něj projížděla. Dvacet minut zírání na proud rozjetých cyklistů ho zbavilo sebeovládání. K výbuchu potom stačilo málo – jen kolo, které se prosmyklo volným prostorem o něco rychleji. Z dnešní cyklojízdy jsem si odnesla promáčené oblečení a rozpačitý pocit.

Cyklojízda z ptačí perspektivy


Cyklostezka na Vítkov přemosťuje Husitskou ulici.
Foto: NaKole.cz

Na bývalém železničním mostě směrem na Vítkov, kudy dnes vede cyklostezka, postávalo několik fotografů. Většinou zírali na displeje svých fotoaparátů, nadávali a vyptáváním u kolegů se snažili najít vhodnou clonu, při které bude na fotografiích vidět alespoň něco. Během čekání na cyklojízdu se drobně rozpršelo a nebe pomalu temnělo. Fotit za takových světelných podmínek proud cyklistů z výšky několika desítek metrů bylo skoro beznadějné.

První, co se v zatáčce objevilo, bylo asi pět policejních motocyklů, které se sunuly v čele pelotonu. Fotografové okamžitě vystartovali do akce. Hluboko pod námi projížděla plejáda cyklistů -  maminky s přívěsnými vozíky, teenageři na MTB speciálech, dámy v oblečcích s deštníky, cyklorikšy. Díky dešti nebyl peloton barevný jako obvykle, ale spíš pláštěnkově šedo-šustivý. Spouště cvakaly jako o závod. Po dvaceti minutách bylo jasné, že fotit už dál nemá smysl. Déšť zesílil a nasáklé oblečení začalo chladit. Za tu dobu projelo pod námi odhadem dva tisíce cyklistů, kteří směřovali na magistrálu.  Byl čas připojit se k cyklojízdě.

Cyklojízda na vlastní kůži


Schyluje se ke rvačce…
Foto: NaKole.cz

Na křižovatce Bulhar, která je jedním z nejfrekvento­vanějších míst v Praze, během večerní špičky stálo několik policistů a řídili provoz. Peloton, který projížděl napříč křižovatkou z Husitské ulice směrem na magistrálu, policisté drželi v úzkém proudu, aby mohla projíždět auta v druhém směru. Auta z Hybernské ulice, tedy kolmo k proudu projíždějících cyklistů, stála. Bylo vidět, že některým řidičům v nich už došla trpělivost a jdou si vše vyříkat s autory celé situace. Několik z nich už stálo před policisty a diskutovalo s nimi a s projíždějícími cyklisty. „Já tam mám lidi, udělejte s tím něco,„ zaslechla jsem rezignovaného taxikáře. Asi mu bylo jasné, že policie s danou situací nic moc udělat nemůže, alespoň ale ukázala dobrou vůli před zákazníky. Někteří další se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou. Po ostré výměně názorů padla rána a jeden účastník pelotonu šel k zemi. Autor úderu zjevně věděl, kam se trefit, jeho postava napovídala, že s boxem nějakou zkušenost má. V žargonu se mimochodem tenhle typ rány docela přiléhavě označuje jako „tečka“. „Seberte ho, všechno jsme viděli," pustili se do policie projíždějící cyklisté. Policisté ale v tu chvíli měli plné ruce práce s tím, aby od sebe oddělili další, kteří se rozhodli vyříkat si všechno ručně. Na zemi mezitím stále ležel jeden z cyklistů, kterého většina lidí zná pod přezdívkou Hrabosh. Jak jsem se dozvěděla později, z místa ho odvezla sanitka a v péči chirurgů zůstane nejméně do konce týdne. Osobně doufám, že pro něj tahle bolestná zkušenost skončí bez následků a že bude brzy zase v pořádku.

Cesta domů…

Mezi posledními jsem se odpojila od proudu cyklistů a sjela z hlavní silnice. Po dvacetiminutovém průjezdu celého pelotonu zůstaly přilehlé ulice v okolí magistrály zastavěné čekajícími auty. Po jedné z nich jsem se vydala směrem k Hlavnímu nádraží. Většina řidičů jen trpně čekala, až se proud aut dá opět do pohybu. Pro některé z nich ale byla projíždějící cyklistka červenou muletou, na kterou museli reagovat. Docela jsem je chápala, i když poslouchat nadávky za to, že člověk sedí na kole, to se mi dnes stalo poprvé. 

Kolem a kolem


Nevděčná funkce „špuntaře“.
Foto: NaKole.cz

Ze všeho zbyl tak trochu rozpačitý dojem. Společná jízda Prahou určitě dobíjí baterky, počet cyklistů v Praze stále roste a v médiích postupně ztrácejí nálepku „aktivistů“ nebo prostě „nadšenců“. Cyklistika se stává běžným druhem dopravy, stejně jako doprava veřejná nebo automobilová. Profesor Axel Ahrens, který vychovává dopravní inženýry v Německu, hovoří o moderních „inteligentních městech". Ta staví na stejnou úroveň všechny druhy dopravy, a každý obyvatel si v takovém městě může vybrat, který typ dopravního prostředku mu právě v ten den vyhovuje. Jeden den příměstským vlakem, na jinou cestu na kole, například na týdenní nákup si zajedeme osobním automobilem. Moje zkušenost byla spíše z jedné straně barikády, naproti vozové hradbě a s ochranou policistů  „Většina cyklistů na jízdě má určitě v kapse řidičák, stejně tak si dovedu představit, že většina řidičů sedící v autech má doma v garáži nebo na balkoně zaparkované kolo. I my, kdo jsme šlapali do pedálů, jsme mohli stejně tak dobře dnes použít právě auto," vzkázal jeden z organizátorů jízdy Vít Masare všem, které dnešní cyklojízda vyvedla z míry.

I Praha se sune tímto směrem a jednou se takovým inteligentním městem určitě stane. Mám ale pocit, že víc než cyklojízdy k tomu dnes pomáhají výjimečné a ojedinělé příklady úředníků, kteří se bez ohledu na politickou konstelaci snaží posunout věci dopředu. Dnešní cyklojízdy se zúčastnila také pražská radní Aleksandra Udženija. Její podpora směrem k pražským cyklistům je sympatická a ve vášních, které cyklojízda budí, ukazuje, že jí nechybí odvaha. Pro počet cyklistů v Praze ale nakonec bude důležitější, zda se podaří navýšit seříznuté investice do cyklistiky a jestli město vezme vážně svoji odsouhlasenou koncepci, na které se zatím tiše usazuje prach. 

Fotogalerie

Během jízdy chránilo účastníky cyklojízdy zhruba 30 policistů. Na křižovatce U Bulhara, jen pár minut před konfliktem. Husitská ulice za běžného provozu O pár minut později už to tady vypadalo úplně jinak I když pršelo, za námi na cyklostezce vedoucí na Vítkov byl docela čilý ruch. Okolo projížděli nejen cyklisté a in-line bruslaři, procházelo se tu i dost pejskařů. Konečně jsme se dočkali - déšť mezitím pěkně zhoustnul, když se za zatáčkou objevilo čelo pelotonu cyklojízdy. Obdobná fotografie prý visí na magistrátu ve Vídni: napočítali jsme 27 osob v autech a 84 cyklistů. Na cyklojízdě se objevily také rikšy. Čekání na peloton Déšť nedéšť, redakce nepočká.... Auta najíždějící z boku by peloton mohla ohrozit, proto si na cyklojízdách vždy někdo vezme funkci špuntaře. Po ráně zůstal na zemi ležet jeden z cyklistů. I když atmosféra notně zhoustla, nakonec zůstalo jen u výhrůžek... Policisté měli plné ruce práce, aby udrželi obě skupiny od sebe. Proč s těma cyklistama něco neuděláte? Hrabosh se nakonec posadil, zjevně měl problém se zuby. Za chvíli dorazila i sanitka Výrazy tohoto řidiče mi vzaly dech. Třeba se potřeboval jen vykřičet z frustrace, výhrůžky že mě přejede, jsem nicméně brala docela vážně...
Jitka Vrtalová, NaKole.cz, 20.04.2012
Blogy

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (3.)

 ()
Bělorusko Měli jsme před sebou druhou zemi, Bělorusko. Již jsme v minulosti tento nepříliš známý a málo oblíbený stát na kolech navštívili. Psal se rok 2003 a my přes něj mířili do pobaltských republik. Již tenkrát se nám v Bělorusku líbilo. Zemi „sosen a berjoz" s lehce zvlněnou krajinou plnou…
Peggy | 18.01.2018

Polsko 2014 - 4.část

 ()
13. den (28 km, Jája 20 km)Neměli jsme nastavený budík a vstáváme dost pozdě - skoro v devět. Ono to ale zas tolik nevadí. K autu to máme nějakých sto třicet kilometrů vzdušnou čarou a času dostatek. Na modré obloze se opět začínají objevovat osamocené černé mraky a stále hodně fouká. Odjíždíme až…
Santi | 14.01.2018

Za sluníčkem na Hebridy (2017)

 ()
Celý měsíc kolmo-tlačmo-pěšmo po ostrovech západní Vysočiny, krásné počasí skoro bez deště, žádné úmorné tropy, žádné kousavé midges, úžasná krajina, divoká příroda, daleko od přelidněné civilizace, klid, pohoda,... Byl by hřích tu spěchat a jen nahánět kilometry, nezastavit, neposedět, nevychutnat…
cyklo-poustevnik | 14.01.2018

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (2.)

 ()
... aneb co tam, kurwa, będziecie szukać v tej Rosiji? (část 2) Wieliczka, Krakow a Szlak Orlich gniazd Projíždět jihovýchodním Polskem a nezastavit se v bývalém solném dole Wieliczka nebo v historickém Krakově? Nemožné! Wieliczka byla první na řadě. Vystáli jsme frontu na prohlídku v polském…
Peggy | 10.01.2018

Polsko 2014 - 3.část

 ()
8. den (52 km, Jája 27 km)O půlnoci nás probudil liják a od té doby pršelo až do sedmi ráno. Jakmile déšť ustal, vstáváme. Obloha je jednolitě šedá a od moře k nám doléhá silné hučení.Voda na čaj se nechce vařit, je čas vyměnit baterii ve dřívkáči. Tím údržba nekončí. Šárka hlásí trochu odlepenou…
Santi | 08.01.2018

O čem se mluví:

Ostatní – cyklo Zaujalo 182 před okamžikem
NEcyklo Volíme prezidenta před minutou
Komentáře k blogu Za sluníčkem na Hebridy (2017) dnes v 12:02
NEcyklo Radování ze sněhu 2017 - 2018 dnes v 09:10
NEcyklo OT: LAN kabel dnes v 07:52
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

242 cyklistů (18 přihlášených)

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (3.)

Bělorusko Měli jsme před sebou druhou zemi, Bělorusko. Již jsme v minulosti tento nepříliš známý a málo…
Peggy | 18.01.2018

Polsko 2014 - 4.část

13. den (28 km, Jája 20 km)Neměli jsme nastavený budík a vstáváme dost pozdě - skoro v devět. Ono to ale zas…
Santi | 14.01.2018

Za sluníčkem na Hebridy (2017)

Celý měsíc kolmo-tlačmo-pěšmo po ostrovech západní Vysočiny, krásné počasí skoro bez deště, žádné úmorné…
cyklo-poustevnik | 14.01.2018