Sametová revoluce v cestování

Devizové přísliby, zvací dopisy a kádrování „politicky spolehlivých“ osob – pamatujete? Výročí sametové revoluce je příležitost ohlédnout se za dobou, kdy celá republika byla obehnána dráty a my jsme mohli na kole vyrazit maximálně na chatu.

Dnes je možné přejet na kolech celou Evropu.

Foto: Jitka Vrtalová, NaKole.cz

Další fotografie

Do roku 1989 bylo v tehdejším Československu povoleno pouze pět státních cestovních kanceláří: Čedok, Sporturist, CKM, Rekrea a Autoturist. Cestovní kanceláře v té době prodávaly v drtivé většině pouze zájezdy do zemí socialistického bloku, protože cestování na západ bylo velmi omezeno. Čeští turisté tak cestovali na dovolenou k moři do NDR (Německá demokratická republika), do Sovětského svazu (Soči na Krymu u Černého moře), do Bulharska, Rumunska (obojí k Černému moři) a do Maďarska (Balaton). O dálkových cyklistických trasách EuroVelo, které vedou napříč Evropou, jsme si mohli nechat jenom zdát. A stejně tak o možnosti, že bychom snad na kole zdolávali alpská sedla nebo se dojeli podívat za malou mořskou vílou do Kodaně.

Světlou výjimkou bylo období od roku 1962 do roku 1972, kdy byla možnost cestovat i do Jugoslávie. Pak se však jugoslávský režim přiklonil k Západu a cesty českých turistů do Jugoslávie se staly odměnou pro pár vyvolených.

Velkým paradoxem doby socialismu bylo to, že nebylo občanům socialistického bloku (tzn. také Čechoslovákům) umožněno individuálně volně cestovat ani do bratských socialistických zemí. V případě, že chtěl občan Československa individuálně vycestovat například do Polska nebo do Sovětského svazu, potřeboval z této země zvací dopis, jinak nebyla individuální cesta možná.

Přesto cestovní kanceláře v té době nabízely také  zájezdy na Západ, avšak bylo potřeba vystát frontu přes noc se spacákem nebo mít v cestovní kanceláři „dobré známé„. Ani tak však nebylo vyhráno. Tzv. devizový příslib, který byl podmínkou pro cesty na Západ, nebyl udělen „politicky nespolehlivým lidem“, kteří tak nemohli vycestovat vůbec.

Československá měna totiž nebyla volně směnitelnou měnou, bez devizového příslibu tak nebylo možné získat finanční prostředky (západní měnu) na cestu na Západ. Zdaleka nejčastěji však Češi trávili dovolenou v tuzemsku, v důsledku toho jsme dodnes národem chatařů a chalupářů.

Revoluce v cestování

Cestování Čechů zažilo od roku 1989 skutečnou revoluci. Zatímco do roku 1989 byla dovolená v NDR či Bulharsku našim maximem, vloni strávili Češi v zahraničí 4,5 mil. dovolených v zemích celého světa.

Dnes už si jen málokdo vzpomene, že do dnes nejpopulárnějšího Chorvatska nebylo možné do roku 1989 volně cestovat, jelikož bylo součástí tehdejší Jugoslávie. Hned zkraje 90. let minulého století došlo ke zrušení vízové povinnosti do sousedních západoevropských zemí, což odstartovalo obrovskou vlnu krátkodobých návštěv především rakouské Vídně či Německa. Čechoslováci se dlouho nemohli nabažit výletů na Západ, každý se tam chtěl alespoň na chvilku podívat. Například v Paříži spaly zájezdy Čechů v parcích ve stanech, jelikož naše tehdejší příjmy nedovolovaly, abychom si mohli zaplatit hotel či penzion.

Typickým rysem cestování Čechů bylo v této době vození vlastního jídla, konzerv, salámů apod., aby se ušetřilo. Češi si tak v mnohých zemích vysloužili označení „paštikáři". To je naštěstí už minulostí. Dnes je v nejoblíbenějším Chorvatsku standardem  tříhvězdičkový hotel a Češi se již také běžně stravují v místě pobytu.

Dalším důležitým okamžikem bylo zavedení volně směnitelné české koruny, čímž si naši turisté mohli konečně po mnoha desítkách let volně nakoupit západní měnu. To je naštěstí už minulostí. Dnes je v nejoblíbenějším Chorvatsku standardem stal tříhvězdičkový hotel tzn. ubytovací zařízení, která má na každém pokoji vlastní sociální zařízení, televizi, telefon a v objektu je restaurace a recepce a Češi se již také běžně stravují v místě pobytu.

Koncem 90. let minulého století měli již Češi bezvízový styk prakticky do všech vyspělých zemí světa, kromě USA, což nadále usnadnilo naše cestování. Cesta se otevřela až v roce 2008, kdy USA zrušilo víza pro české turisty a naše země se tím definitivně zařadila mezi tu vyspělé země.

Srovnávací test

Připravili jsme porovnání cen zájezdů do hlavních destinací těsně po revoluci a dnes. Jak se ukázalo, celkově zůstávají ceny neleteckých zájezdů celých posledních 20 let víceméně na stejné úrovni. Hlavním důvodem velkého zájmu o cestování mezi českými občany tak jsou především několikanásobně vyšší průměrné příjmy obyvatel ČR.

Zatímco v roce 1990 byl průměrný měsíční příjem kolem 3 000 Kč, dnes je to kolem 25 000 Kč, přestože ceny neleteckých zájezdů zůstávají posledních 20 let stále na stejné úrovni a v případě leteckých ještě zlevnily. Všeobecně řečeno, vzhledem k současné průměrné výši platů cestování za uplynulých 20 let od sametové revoluce neuvěřitelně pro všechny Čechy zlevnilo.

Velkou změnu přinesl také internet. Z našeho průzkumu vyplývá, že letos bylo prodáno přes internet přibližně 30% všech zájezdů, zatímco před deseti lety to nebyl ani jeden.

Do ciziny na kole

V České republice je dnes na čtyři desítky cestovních kanceláří, které připravují program pro cyklisty prakticky na všech kontinentech.

Nejpopulárnější destinace, pokud jde o cykloturistiku, jsou Rakousko, Německo, Itálie, Francie a Švýcarsko. Na kola do zahraničí vyrážejí i lidé, kteří by si to před několika lety nedovedli vůbec představit. Samozřejmostí jsou programy pro seniory, stejně jako pro rodiny s malými dětmi. Ozývá se nám také množství lidí, kteří podnikli často velmi dlouhé cesty na kolech s dětmi (do Maroka se vydala expedice El Gafla, čtyři maminky na Podunajské stezce s dětmi, cesta do Skandinávie nebo okruh na kolech pod Alpami). Další cesty přibývají v blogu NaKole.cz.

Ať už s cestovní kanceláří nebo samostatně, dnes si prostě kolaři mohou plnit své sny. A to je dobře.

Fotogalerie