reklama

Za sluníčkem na sever (2.) – Švédskem přes Öland na Åland

Za pět dní jsem podél stezky Odra-Nisa došlapal z Prahy na Rujánu, kde silnice končí. Cestu do Skandinávie jsem si proto zpříjemnil plavbou na trajektu přes Baltské moře. Na lince, která tvoří hlavní lodní spojení mezi Německem a Švédskem, ale nastaly problémy.

Blížíme se k Trelleborgu.
Blížíme se k Trelleborgu.
Foto: NaKole.cz

Ovšem pěkně po pořádku. Cestování na lodi mám rád, a tak si plavbu přes Baltské moře náležitě vychutnávám. Po tom několikadenním šlapání na Rujánu je to příjemný relax. Potkávám tu i partu Čechů, kteří vyrážejí za rybolovem do Norska. Prohodili jsme pár slov a za chvilku už je vidět švédské pobřeží. Kajuty se pomalu vylidňují a v chodbách se začínají tvořit fronty. Nastává tradiční davová psychóza, aby každý včas seděl ve svém autě. V klidu dopíjím svoje pivko a do podpalubí mířím, až ve chvíli, kdy přichází uklízecí četa. To už by mohlo být dole dýchatelno. Jenže, Hjústne, máme problém. Rampa, po které by mělo všechno, co má kola, z podpalubí vyjet, nějak nepasuje. Asi se porouchala hydraulika a vylodění se proměnilo v téměř dvacetiminutové divadelní představení. Po dohře sklidili hlavní aktéři aplaus publika a já jsem se konečně ocitnul na švédské půdě.


Na pláž nebo do skanzenu? foto: NaKole.cz

S tělem naplněným endorfiny a s větrem, konečně v zádech, jsem se pustil podél pobřeží do vikinského skanzenu Foteviken. Idylka skončila ve chvíli, kdy to v zadním kole nejprve luplo a potom mezi brzdovými špalky drhlo. V tu chvíli jsem zjistil, že bič a stahovák kazety nevezu s sebou nadarmo a pustil jsem se do výměny prasklého drátu ve výpletu. Za chvíli u mě zastavuje mladá sympatická Švédka. Asi jí vyděsilo moje odstrojené kolo, nerudný výraz a pohozená lékárnička, ve které jsem si vezl nářadí. Ujistil jsem jí, že mi nic není, a že mám pouze defekt na kole. V její společnosti jsem měl kolo spravené cobydup :o)

První plánovanou zastávkou byl již zmíněný vikinský skanzen. Prý tu žijí lidé po vzoru starých Vikingů bez vymožeností současné civilizace. Se svým dotazem, jestli bych si tu mohl dobít mobil, jsem si připadal zpočátku mezi dobově oděnými válečníky trochu nepatřičně, ale vstupní budova se naštěstí elektrifikaci nevyhnula. Za hradbami vikinské vesnice se ale rázem ocitnete o jedno tisíciletí zpátky. Pokud někdy pojedete kolem, určitě se tu zastavte.


Tradiční švédský dům, foto: NaKole.cz

Dalším plánovaným cílem mojí cesty je ostrov Öland. Ponořil jsem se tedy do mapy, abych našel optimální cestu. Jižní cíp Švédska je na skandinávské poměry celkem hustě osídlený, a protože jsou místní obyvatelé zvyklí stavět hlavně do šířky, lesů v této oblasti Skåne zrovna moc není. Městečka a vesnice tu na sebe téměř plynule navazují, ale přitom jsem se tu necítil nijak stísněně. Domy mají kolem sebe většinou velký pozemek, na kterém často chovají koně. Mimochodem nejčastější výstražnou značku, kterou jsem po cestě Švédskem zaznamenal, byla právě „Pozor, jezdci na koních“. Další doménou Švédů je golf. Přišlo mi, že golfová hřiště se tu do počtu vyrovnají těm fotbalovým.


Kalmarský zámek foto: NaKole.cz

Tato téměř bezlesá krajina se zlomila u jezera Ringsjön, na jehož břehu jsem strávil první švédskou noc. Ráno jsem poklábosil s kolemjdoucím domorodcem, který tu byl zrovna na procházce se psem. Na rozloučenou mě ujistil, že se nemusím obávat špatného počasí, protože má před sebou čtyři týdny dovolené, takže pršet prostě nemůže. Plný optimismu jsem se tedy rozjel do lesů, kterými jsem projel severovýchodní oblastí Skåne a nejmenší ze švédských provincií Blekinge. Po dvou dnech jsem se vynořil na východním pobřeží v Kalmaru. Cyklostezka mě dovedla až ke kalmarskému zámku, kde v roce 1397 podepsala dánská královna Margareta I. tzv. Kalmarskou unii, která sjednotila Švédsko, Dánsko a Norsko pod jednu korunu.


Cyklobus u mostu přes Kalmarskou úžinu, foto: NaKole.cz

Přístav Kalmar je vstupní branou na ostrov Öland. S pevninou ho od roku 1972 spojuje více než 6 km dlouhý most Ölandsbron. Vjezd na kole je ale na něj bohužel zakázaný, a tak jsem se vydal do infocentra zjistit, jak bych se mohl na ostrov dopravit. Podle instrukcí vstřícného personálu jsem projel centrem a po cyklostezce dorazil na začátek mostu, kde je autobusová zastávka. Tady už čekal speciálně upravený cyklobus, který zajišťuje kyvadlovou dopravu přes Ölandsbron. Zaplatil jsem tedy 20 SEK a nechal se převézt přes Kalmarskou úžinu.

Na první pohled není pochyb, že Öland je skutečně zemí větrných mlýnů. Jsou snad všude. Někde polorozpadlé, někde zachovalé. Z původních dvou tisícovek jich tu stále stojí okolo čtyř set. Do některých je možné nahlédnout a obdivovat práci starých mistrů.


Větrné mlýny jsou symbolem Ölandu, foto: NaKole.cz

Moje cesta po Ölandu vedla z přístavu Färjestaden, kolem největšího kruhového opevnění ve Švédsku z doby železné – Gråborg, na východní pobřeží do Norra Möckleby, kde jsem řídítka stočil opět k severu. Krajina kolem je spíše zemědělská. Větší zalesněná plocha je až na severu ostrova. Tady se ale před větrem schovávají hejna komárů. Jakmile jsem zastavil, už se do mě pustily. Vyzkoušel jsem tedy některou z cest k východnímu pobřeží, ale všechny končily buď na soukromém pozemku nebo v kempech, které byly přeplněné turisty. Tady se mi tedy nocovat rozhodně nechtělo, a tak jsem se vzdal představy přespání na některé z vyhlášených písečných pláží a vrátil se zpátky mezi komáry. Hlavně nezastavovat a jet dál. Jenže už skoro není kam. Na krku půlnoc a do přístavu, odkud mi zítra vyplouvá trajekt, to mohlo být tak 10 km. A v tom jsem najednou uslyšel zvuk podobný velkému vodopádu. Vodopád a tady? Kam jsem se to dostal? Jel jsem pořád blíž za tím zvukem, proběhl úzký pruh lesa za silnicí a přede mnou se najednou rozprostřelo nádherné kamenité mořské pobřeží, bičované ostrým větrem a vysokými vlnami. Kouzelnou atmosféru ještě dokreslovala sluneční záře nad obzorem. A teď mi komáři můžete, víte co!


Trajekt na švédskou pevninu, foto: NaKole.cz

Ráno jsem se ještě koupelí rozloučil s tímto nádherným místem a spěchal na trajekt do přístavu Byxelkrok. Lodní spojení do Oskarshamnu funguje jen v letní sezóně a jednosměrná jízdenka přijde na 150 SEK. Propluli jsme kolem magického ostrova Blå Jungfrun, kde se podle pověsti slétají na zelený čtvrtek čarodějnice a po dvou a půl hodinách jsme zakotvili zpátky na švédské pevnině v provincii Småland. A kudy dál? Pustit se po hlavní silnici E22 by bylo sice nejjednodušší řešení, ale radši bych se toulal po méně frekventovaných cestách. Spletí lesních cest a silniček podél východního pobřeží, s nesčetnými zálivy a jezery, mě nakonec provedly cedulky „cykelspåret“, na které jsem narazil kousek za Oskarshamnem. Neměl jsem sice potuchy, kam vedou, ale moc možností nebylo. Vpravo bylo moře a vlevo silnice E22. Dokud jí nebude cyklotrasa křižovat, mohl jsem být v klidu.


V lesích je plno čisťounkých jezer, foto: NaKole.cz

Jestli máme se Švédy něco společného, tak je to záliba v chataření. Tradiční červené dřevěné domky jsou řídce rozeseté podél cesty, převážně ale podél vodních ploch, kde mohou kotvit svoje motorové čluny nebo alespoň pramice. S kutilským nářadím v rukách přemýšlejí, co by na svých chatách a zahradách ještě vylepšili. Večer s přáteli grilují maso, popíjejí a užívají si léta. To letošní se jim zatím vyvedlo.

Postupně jsem se dostal do regionu Östergötland. Tady se už mořské zálivy zakusují hlouběji do pevniny, a tak jsem si cestování zpestřil několika přívozy nebo spíš trajekty. Jejich použití je zdarma, což pro mě bylo příjemným překvapením. Celkem jsem využil čtyř přívozů, až jsem se ocitl na předměstí Stockholmu u jezera Mälaren, které je svou rozlohou třetí největší ve Švédsku. Ideální místo pro odpočinek.

Drottningholm
Královský palác v Drottningholmu, foto: NaKole.cz

Další den jsem šlápnul do pedálů už ve chvíli, kdy se slunce vyhouplo nad hladinu jezera, abych se vyhnul ranní dopravní špičce při průjezdu okrajovými částmi Stockholmu. Zkrátka ve čtyři hodiny jsem už byl v sedle a mířil na Drottningholm, kde je palác švédské královské rodiny, který slouží jako jejich soukromá rezidence. Potom jsem přejel most do stockholmské čtvrti Bromma. A protože jsem měl ještě jeden den k dobru, zamířil jsem se podívat do známého univerzitního města Uppsala. Na okraji města jsem se podivil, kdeže je to město cyklistům zaslíbené? Cyklostezky sice podél silnic nechyběly, ale cyklistů na nich bylo poskrovnu. Auta tu měla naprostou převahu. Poměr se obrátil, až když jsem zamířil hlouběji do centra a já si začal připadat jako v Amsterodamu. Klidné ulice s pouličními kavárnami a obchody, po kterých plují proudy cyklistů. Za shlédnutí stojí také runové kameny, které jsou vztyčené v parku před univerzitou. Runy jsem i různě míjel u cest v regionech Uppland a Södermanland.

Kapellskär
Setkání v Kapellskäru, foto: NaKole.cz

Uppsala byla moje nejsevernější zastávka ve Švédsku. Odsud jsem pokračoval nejkratší cestou do nejvýchodnější části provincie Uppland. Po 16 dnech a 1770 ušlapaných kilometrech jsem před sebou uviděl ceduli s nápisem Kapellskär. V přístavu jsem si ještě stačil dát sprchu a hned potom jsem šel vyhlížet Jitku s našima princeznama, které by měly každou chvilku dorazit autobusem ze Stockholmu. Netrvá to ani deset minut a už je tady mám. Holky mi padají kolem krku a mě se zmocnil obrovský pocit radosti a štěstí. Mezitím už do přístavu připlula loď Rosella, kterou se dopravíme do finského Mariehamnu na souostroví Åland. Na chvilku se tedy rozdělíme, abychom se znovu potkali na palubě lodi. Tak vzhůru na Ålandy, vyplouváme!


Zobrazit trasu Rujána – Öland – Åland na větší mapě

Užitečné odkazy:

Viking Line – lodní spojení mezi Švédskem a Finskem
Ölands-Färjan – lodní spojení mezi ostrovem Öland a Švédskem
Švédské přívozy – jízdní řády přívozů na švédských silnicích
Foteviken – vikinský skanzen u Öresundské úžiny
Banvallsleden – cyklotrasa po bývalé železnici Halmstad – Ljungby – Karlshamn
Svenska Cykelsällskapet (SCS) – sdružení švédských cyklistů

Seriál „Za sluníčkem na sever“:

(1.) – Z Prahy na Rujánu
(2.) – Švédskem přes Öland na Åland
(3.) – Souostroví Åland a Stockholm
(4.) – Přes Göta Kanal do Dánska
(5.) – Od Baltu přes Berlín do Čech

Fotogalerie

Blížíme se k Trelleborgu. Selhala hydraulika a plošinu se nedaří připojit k lodi. Vylodění se protahuje. Na jižním pobřeží jsem narazil na takovéhle „řopíky“. Jižní brána do vikinského skanzenu Foteviken Udírna Koželužna Rybářské obydlí Vikinská loď Dům obchodníka, který je rozdělen na část pro bydlení a stáj s podkrovím pro skladování. Obydlí řemeslníků V uličkách mezi domy potkáte i jejich obyvatele. Pec v jednom z obydlí Ta postel taky nevypadá špatně. Možná bych na jednu noc vyměnil za karimatku :-) A tady je rozehraná nějaká desková hra. Kováři A do vsi nám vtrhlo křesťanství. Za hradbami je příbytek čarodějnice. Kromě dřevěných obydlí jsou ve vikinském muzeu také stany. Uvidíte i runové kameny. Vzadu je strážní věž u severní brány. Z věže máte celé vikinské muzeum jako na dlani. Z věže máte celé vikinské muzeum jako na dlani. Na severní straně v dálce za branou je vidět i most spojující přes úžinu Öresund švédské Malmö a dánskou Kodaň. První noc ve Švédsku jsem strávil u jezera Ringsjön. Krajina v oblasti Skåne – nejjižnější švédské provincii Kolem domů se často prohánějí koně. Kde nejsou koně, pasou se krávy. Stodoly jsou ve Skåne převážně kamenné. Domy jsou ale většinou dřevěné a netřeny červenou barvou. V lesích jsou řídce rezeseta víkendová obydlí. Některé lesní křižovatky pak mohou vypadat například takto. Bosarpasjön – jedno z dalších jezer, které jsem míjel. Banvallsleden – cyklotrasa po bývalé železnici Halmstad – Ljungby – Karlshamn Banvallsleden – odpočívka na jednom z mostů Banvallsleden – most přes řeku Mörrumsån v přírodní rezervaci Käringahejan Řeka Mörrumsån Malých čisťounkých jezer jsem si po cestě do Kalmaru užíval dosytosti. I na houby jsem v tom panujícím suchu narazil. Kostel v městečku Eringsboda Z Ljungbyholmu vede do Kalmaru tato cyklostezka. Přístaviště jachet v Kalmaru Kalmarský zámek a vycházející slunce Kalmarský zámek již při denním světle Kalmar – železniční a autobusové nádraží Odbočka na Ölandsbron Cyklisty vozí přes most na Öland cyklobus. Kola jsou uložena ve speciálním přívěsu. A jsem na Ölandu. Právě tu dozrávají jahody. Ölandu se často říká ostrov větrných mlýnů. A mlýny tu skutečně potkáte na každém kroku. V době největšícho rozmachu tu prý bylo více větrných mlýnů než v celém Holandsku. Některé mlýny si můžete prohlédnout i uvnitř. Symbol mlýnu zdobí i jeden z kruhových objezdů. Gråborg – největší kruhové opevnění z doby železné ve Švédsku. Znovu se začalo využívat ve 12. století. Gråborg – ruina kaple sv. Knuta z 12. století. Gråborg – u místa bývalého hradiště je nyní zemědělská usedlost… …a kolem se pasou ovce. Dřevěné domy natřené červenou barvou, jsou typické pro celé Švédsko. Öland není výjimkou. Samoobslužná prodejna medu Bredsättra – jeden z ölandských kostelů Kapelludden – maják na východním pobřeží Kapelludden – ruina kaple sv. Birgity Přístav u městečka Mellböda na severovýchodním pobřeží Ölandu Takhle krásně to na severozápadním pobřeží zářilo celou noc. Na tomtéž místě ráno – začíná další prosluněný den. Byxelkrok – připlouvá loď, která mě odveze zpět na švédskou pevninu. Tenhle kabriolet poutal před vjezdem do trajektu pozornost. Mě se líbil ten kufr :-) Tak sbohem Ölande, třeba zese někdy… Plavba trvá téměř 2,5 hodiny. Vplouváme do přístavu Oskarshamn. Oskarshamn – těsně před vyloděním Z Oskarshamnu šlapu po cyklotrase podél východního pobřeží dál na sever. Jezero Ålsjön s lesy plnými borůvek Vlak v železničním nádraží ve Västerviku Västervik – v kostele sv. Petra I v kostele mají děti svůj hrací koutek. Většina cesty se odehrává v duchu: slunce, voda, lesy. Největší brouk, kterého jsem ve Švédsku potkal. Až doma jsem zjistil, že to byla samička roháče. Pěkný kousek, co? Přístav pro jachty u Stegeborgu. Do těchto vod ústí známý Göta kanál. Stegeborg – u mola byl mezi jachtami i parník. Stegeborg – první přívoz na cestě Švédskem Přívozy byly vůbec příjemným zpestřením cesty. Mezi Norrköpingem a Stockholmem jsem se takto plavil na čtyřech místech. Posekáno, sklizeno. V ulicích Nyköpingu Nyköping – radnice Nyköping – v centru města V ulicích města narazíte i na „luftpump“ – kompresor pro dofouknutí ušlé duše. Jeden z mnoha runových kamenů, které jsem po cestě míjel. Hallunda – panelové sídliště na předměstí Stockholmu. V ulicích potkávám převážně mimoevropské přistěhovalce. Kostel na sídlišti Hallunda Mälaren – třetí největší švédské jezero Východ slunce nad Mälarenem před čtvrtou hodinou ranní Drottningholm – soukromá rezidence švédské královské rodiny na předměstí Stockholmu. Palác je také na seznamu UNESCO. Uppsala – zámek, který nechal v 16. století postavit Gustav Vasa. Uppsala – kolo je ve městě běžným dopravním prostředkem. Že jí to ale sluší. Po 1770 km jsem z Prahy dorazil do přístavu Kapellskär, … …kde se po dvou týdnech setkávám s Jitkou a dětmi, kteří z Prahy dorazili letadlem. Mezitím už do přístavu připlula loď Rosella od společnosti Viking Line, … …, tak rychle vjet do jejích útrob a hurá na Åland.
Václav Vrtal, 31.10.2010
Vyzkoušejte
 (CK Bondo)

Velká skandinávská pouť na kole

Finsko, Norsko, Švédsko
01.08.2025 - 17 dní
cyklistický
Letecky
56 940 Kč
Do vaší knihovny
Blogy

Jižní hranice

 ()
„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023, okolo desáté hodiny. Stál jsem před nádražím ve Znojmě a byl jsem spokojen. Pak jsem si zašel do stánku na kávu, přesně jako před dvěma měsíci, kdy jsem na tomhle nádraží spolu s manželkou…
Stanley58 | 02.01.2024

Východní Balkán - 8. část - Rumunsko, Maďarsko - ZÁVĚR

 ()
Po probuzení v Transylvánii, nedaleko města Reghin, jsme si na snídani opět dojeli do první vesnice. Oproti Bulharsku jsme tady to kafe do kelímku dostali zdarma. Luděk k tomu obdržel i pivo, takže snídal jogurt a lahváče. Kamarád z Těchonína, když jsem mu poslala fotku, nám tuto stravu pochválil.…
Peggy | 15.12.2023

7. část - Do Rumunska!

 ()
Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena pořád snižovala. Vypili jsme opět každý dvě. Ani jsme nic kupovat nepotřebovali, jídlo jsme měli, akorát jsme na sluníčko vyskládali usušit pasy a to, co zbylo z lékárničky. Začali jsme si…
Peggy | 01.12.2023

Premiéra na Bohemia Divide

 ()
Bohemia Divide je název jednoho z dnes už asi kultovních cyklistických ultra-závodů bez podpory. 750-800 km napříč Českem od jihu k severu po cestách i necestách, nonstop a bez podpory. Mezi vyznavači tohoto podivného odvětví cyklistiky má závod své věhlasné jméno, pro mě to je ale letos…
JohnyB | 28.10.2023

6. část - Bulharsko – k moři!

 ()
Naše děti už dávno vědí, že když k moři, tak si k němu musí dojet na kole. Těšily se, ale to horko tyhle poslední dny bylo opravdu těžko snesitelné. Dvacátý pátý den mě přestalo bavit i to ranní slunce, které jsem ještě jakžtakž tolerovala, protože osušilo noční rosu a tedy i stany. Na tu blankytně…
Peggy | 18.10.2023

O čem se mluví:

Cestování na kole Zase na cestě dnes v 00:02
NEcyklo Co pobavilo, potěšilo 192 včera v 23:48
Ukrajina 42 včera v 23:25
Co vás vytočilo 152 včera v 22:28
Vyjížďky, srazy, akce Návrhy na jarní sraz 2024 včera v 22:14
Ostatní – cyklo Jaké to bylo 145 včera v 21:21
Vyjížďky, srazy, akce Nákolácká Štafeta 2024 včera v 18:35
NEcyklo LIDL pro cyklisty VIII včera v 15:41
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

124 cyklistů (0 přihlášených)

Jižní hranice

„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023,…
Stanley58 | 02.01.2024

Východní Balkán - 8. část - Rumunsko, Maďarsko - ZÁVĚR

Po probuzení v Transylvánii, nedaleko města Reghin, jsme si na snídani opět dojeli do první vesnice. Oproti…
Peggy | 15.12.2023

7. část - Do Rumunska!

Zastavili jsme hned v další vesnici Zachari Stojanovo, že si tam dáme kafe. Stálo 0,4 leva, takže se cena…
Peggy | 01.12.2023