reklama

Pobaltí na kole (7.) – Po trati na západní pobřeží

V další části vyprávění o putování Estonskem se projedeme po luxusní cyklostezce, která nás dovede na západní pobřeží do lázeňského města Haapsalu.

Lokomotivní skanzen na bývalém nádraží v Haapsalu
Lokomotivní skanzen na bývalém nádraží v Haapsalu
Foto: Jaroslav Tvrdík

Původně jsme zamýšleli jet vlakem až na pobřeží do stanice Haapsalu, ale to bylo nemožné z jednoho prostého důvodu – trať z Riispere do Haapsalu byla zrušena, byť na mapě z r. 2006, kterou se nám v Česku podařilo sehnat, je trať v mapě stále zakreslena, jakoby existovala. Tahle skutečnost znamenala další zpoždění na naší cestě a změnu plánů ohledně návštěvy estonských ostrovů. Vlak je navíc hlučný courák, který staví skutečně u každé „suché vrby“. Do Riispere jsme přijeli kolem 18. hodiny a přemýšleli, jak a kudy dál. Někdo z místních nám doporučil zkusit autobus. Jeden už ujel a další teprve měl jet. Rozhodli jsme se zkusit štěstí, zda by nás i s koly nevzal k moři. Na zastávce za Riispere, u hlavní silnice, se s námi dal do řeči čekající muž. Nejdříve povyprávěl historii svojí rodiny, kterou odvezli Rusové na Sibiř v době stalinských represí, pak hovořil chvíli o sobě a svojí práci námořníka a nakonec nás informoval o cyklostezce, která vede z Riispere po tělese zrušené železnice až do přístavu Rohuküla. Mezi tím kolem nás projel očekávaný autobus, aniž zastavil, a to rozhodlo o naší další cestě. Muž nám vysvětlil jak najdeme začátek cyklostezky po bývalé trati, sám se odporoučel zpět domů, bylo jasné, že to byl poslední přeplněný autobus.


Vyhlídková plošina a odpočívadlo na cyklostezce do Haapsalu, foto: Jaroslav Tvrdík

Podle instrukcí jsme se vrátili po silnici do Riispere. Silnice vedla kolem nádraží a kousek za městem u dopravní značky „Příčná stružka nebo hrbol“ jsme našli začátek cyklostezky, která odbočuje vpravo ze silnice. Byli jsme touto cestou hned od počátku zcela ohromeni. Na bývalé trati pouze vytrhali koleje, z náspu vytvořili krásnou širokou šotolinovou cestu, okolí bylo ponecháno původní. Dokonce vedle náspu zůstaly patníky označující každých 100 m a cedulky s počtem km zbývajících na začátek–konec stezky (podle toho, z které strany člověk vyjel).

Cyklostezka byla vybudována jako projekt Evropské unie a dá se nazvat ideálem cyklistů: rovná skoro jako vzdušná čára, bez stoupání, okolo krásná příroda, bez aut a jiných nebezpečí. Jenom v několika místech u vesnic ji křižuje silnice, zde je nutno dávat pozor a přednost. V určitých vzdálenostech jsou rozmístěny cedule s plánkem cyklostezky v daném úseku, informacemi v angličtině a fotografiemi zajímavostí. Ve vesnicích, kudy stezka probíhá, lze nakoupit potraviny a vodu. Po této krásné cestě jsme, bez deště (!) ujeli ještě tentýž večer asi 20 km a na 40. kilometru dle místního značení jsme našli hezkou louku pro nocleh. Otravovali nás jako vždy všudypřítomní komáři a mušky, voda nebyla opět nikde, ale byli jsme spokojeni s tím, že jsme si ušetřili kilometry i nervy na frekventované silnici, kdybychom nenarazili na onoho muže. O této cestě jsme se dosud nikde nedověděli, ani v průvodci, ani na internetu, ani v mapách.


Památník obětem stalinismu na bývalém nádraží v Risti, foto: Jaroslav Tvrdík

Ráno svítilo zase sluníčko a ale hned od rána jsme nabrali mírné zpoždění. Pavel se jaksi nemohl sbalit, takže jsme vyrazili až v 10,30 a pokračovali po tělese bývalé železnice. Včera cesta ubíhala rychle, ale dnes je to bída. Od moře vzdáleného asi 25 km dul silný protivítr, což se dalo očekávat, větry zde foukají převážně od západu. Pokud cestu lemuje stromořadí, dalo se to ještě ustát, ale na volných prostranstvích to byl vyloženě boj. Nejvyšší rychlost dosahovala sotva 16 km v hodině. Zajímavou zastávkou asi v polovině cesty je bývalé nádraží v Risti. Zde budovatelé cyklostezky záměrně ponechali jak budovu nádraží, tak nakládací rampu a kousek trati. Na rampě je postaven moderní kříž vytvořený z kolejnic na památku obětí stalinských represí, a na nedaleké tabuli se dovídáme, že v l. 1941–1949 zde bylo překladiště transportů s estonskými obyvateli, které Stalin deportoval na Sibiř do pracovních lágrů bez naděje na návrat. Téměř každá estonská rodina má někoho, kdo se odtud nevrátil.

Po 40 km jsme konečně přijeli do přístavního města Haapsalu. Je to velký přístav pro nákladní lodě, a pro nás tím pádem bezvýznamný. Prohlédli jsme si opuštěnou a celkem zrenovovanou nádražní budovu, před níž stojí několik historických parních lokomotiv. Jednu z nich právě natíral nějaký dělník, a právě u ní cyklostezka odbočuje a pokračuje lesem v délce asi 6 km až do přístavu Rohuküla, odkud vyjíždějí trajekty na estonské ostrovy Hiiumaa a Vormsi. Nás zajímal ostrov Vormsi, na který jsme dostali doporučení už v Tallinnu. Nicméně ostrov Hiiumaa je příliš velký na to, jak málo času jsme měli. Jeho projetí či objetí by vydalo na pár dní, a my jsme měli, bohužel, pouze jeden den. Proto jsme neměli proč váhat a po příjezdu do přístavu jsme ihned pátrali po jízdním řádu trajektu na Vormsi. Na přístavním molu foukalo ještě víc než cestou a museli jsme na sebe navléct další oblečení. Trajekt jezdí pětkrát denně a bohužel právě ujel před nosem. Zase jsme měli smůlu, jako už tolikrát cestou po Estonsku. Další jel až v 18,15. Tento údaj se podařilo zjistit až později, protože v hale hlavní budovy bylo pusto a prázdno, obchůdek i informace zavřené. Naštěstí jsme byli na správném molu, u toho druhého přistávaly a odplouvaly trajekty na Hiiumaa, ale ani tam jsme jízdní řády nenašli. Až v 17 hod. nám jakýsi místní člověk ukázal papírek na dřevěné boudičce, kde navíc byly odjezdy záhadně zakuklené do estonštiny, nevěděli jsme, že přístav na Vormsi se jmenuje Sviby, a časy byly divně poskládané. Nějak jsme tomu nemohli porozumět. Nicméně pro zájemce mohu poskytnout webovou stránku s informacemi o trajektech, a to i v angličtině: www.veeteed.com. Pro orientaci je údaj Sviby – Rohuküla hned v prvním řádku, pak se rozvine celý časový rozvrh.


Trajekt na ostrov Vormsi přiráží k molu, foto: Jaroslav Tvrdík

Pavel se krátce po příjezdu rozhodl, že s námi na ostrov nepojede a že se vrátí zpět a již pojede po své vlastní ose k autu na hranicích s Lotyšskem. Do konce našeho výletu totiž zbývaly asi tři dny a Pavel měl obavy, že bude honička stihnout vše načas a že raději ostrov oželí a pojede si klidným tempem zpět do Riispere, pak vlakem do Tallinnu a odtud vlakem až kam to půjde a kousek na kole k autu. A tak to taky udělal. My jsme věděli, že to honička opravdu bude a museli jsme vše naplánovat velmi pečlivě a opatrně, nic nesmělo kiksnout, jinak hrozil pozdní návrat do Česka a do práce. Zejména u Pavla, který musel nastoupit na směnu do svého vlaku, to bylo značně riskantní. Již dopředu jsme měli zjištěný první ranní vlak, který jede z Riispere do Tallinnu a který nám nesmí ujet. Ale to trošku předbíhám.

V 18 hodin přijel vytoužený trajekt, kromě pár lidí z něj vyběhl chlapík s kufříkem, usadil se do té dřevěné boudy vedle hlavní haly a začal prodávat jízdenky na trajekt. Dva zpáteční lístky stály 220,– EEK. Do trajektu vjelo několik málo aut, naše kola jsme zaklínili na palubě mezi jakési výstupky, trajekt se otočil a vyrazil dnes již naposled na ostrov Vormsi.

Pokračovat

Seriál „Pobaltí na kole“:

(1.) – Přes Polsko na pobřeží Litvy
(2.) – Dobrodružství v Klaipédě a trocha kultury
(3.) – Přes Lotyšsko do Estonska
(4.) – K estonskému severu
(5.) – Putování podél severního pobřeží a poloostrovů Estonska
(6.) – Na Tallinn!
(7.) – Po trati na západní pobřeží
(8.) – Kolem ostrova Vormsi
(9.) – Vlakové dobrodružství na zpáteční cestě

Fotogalerie

Lokomotivní skanzen na bývalém nádraží v Haapsalu Riispere – začátek cyklostezky k pobřeží kousek za nádražím Cyklostezku provázejí naučné tabule jako je tato Naše tábořiště na louce na 40. kilometru od Haapsalu Vyhlídková plošina a odpočívadlo Cyklostezka rovná jako pravítko Patníky u cesty ukrajují vzdálenost Moderní estonská venkovská architektura Vliv ruské lidové architektury Památník obětem stalinismu na bývalém nádraží v Risti Historii stalinských transportů popisuje tato tabule i v angličtině Renovovaná nádražní budova v přístavu Haapsalu vlakům neslouží. Mapka závěrečné části cyklostezky – Haapsalu-Rohuküla Přístavní molo a budova v Rohuküle Trajekt na ostrov Vormsi přiráží k molu
Marie Tvrdíková, 31.05.2010
Do vaší knihovny

Jak jsem dojel až na Nordkapp

Simona a Roman Sztulovi
Putování s dvouletým klučinou na nejsevernější mys Evropy
Manželé Sztulovi si v roce 2001 přivezli z měsíčního cykloputování Dánskem krásný dáreček. Na svět vykoukl 18. dubna 2002, byl blonďatý s…
199 Kč
Blogy

Poslední cesta

 ()
S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému zálivu a zpátky, 4 až 5 měsíců na kole. Nedostala jsem neplacené volno, rozhodli jsme se cestu odložit na příští rok a letos vyrazili "jenom" na Balkán, Řecko mělo být otočným bodem. Během…
pavelv | 15.11.2017

Vzpomínka na Krále LP 2013

V návaznosti na známý kultovní článek „Jak jsem jel Krále Šumavy" bych ráda zveřejnila svůj pohled na „věc", jíž bezesporu tato sadomasochistická akce je. Naštěstí se mi zmíněný článek dostal do ruky až po absolvování mého prvního ročníku. Vše v něm popisované je totiž pravda pravdoucí, ale nejsem…
Martynka | 09.11.2017

Nejsou Chřiby jako Chřiby

Chřiby jsou krásné a pro kolo i zajímavé, proto mě docela mrzelo, že jsou pro mě docela z ruky. Nějak před třemi týdny jsem se chtěl alespoň na mapě podívat kde a jaké by se tam daly naplánovat nové trasy a pokud by bylo opravdu hezky tak bych si tam kolem …
Lelek-nakole | 05.11.2017

Expedice 114 - Jizerské hory

Je čtvrtek , 22. června, okolo čtvrt na jedenáct, když vystupujeme se sousedem Pepou v Tanvaldu, z lehce zpožděného rychlíku od Prahy. V tu dobu už máme za sebou pár hodin cesty. Z našeho města X jsme vyrazili časně ráno, přesněji v půl páté. Při tom jsme zavzpomínali, jak jsme jezdili, oba,…
Stanley58 | 29.10.2017

Reportáž psaná na kole 1.

 ()
Jezdím do práce na kole. Pokud máte takového kolegu nebo kolegyni, prosím, ušetřete je soucitných pohledů a poznámek, a to i když prší nebo mrzne. Máme pro to určitě svoje důvody. Třeba se nám nechce řídit, nemáme na autobus, přináší nám to radost z pohybu, z překonání sebe samého nebo jsme nějak…
Martynka | 04.10.2017

O čem se mluví:

NEcyklo Úpadek výbavy na hory před 8 minutami
Pobavilo- potěšilo 131 před 19 minutami
NEcyklo Co právě čtete II . dnes v 18:31
Cestování na kole Jaké to bylo dneska 70. dnes v 17:55
Ostatní – cyklo Kamera dnes v 16:56
NEcyklo Zaujalo 175 dnes v 16:52
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

242 cyklistů (22 přihlášených)

Poslední cesta

S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému…
pavelv | 15.11.2017

Vzpomínka na Krále LP 2013

V návaznosti na známý kultovní článek „Jak jsem jel Krále Šumavy" bych ráda zveřejnila svůj pohled na „věc",…
Martynka | 09.11.2017

Nejsou Chřiby jako Chřiby

Chřiby jsou krásné a pro kolo i zajímavé, proto mě docela mrzelo, že jsou pro mě docela z ruky.…
Lelek-nakole | 05.11.2017