Výlet na kole do Žitavy

Žitava (Zittau) je starobylé město s bohatou historií ležící v Horní Lužici. Žitavou protéká řeka Nisa, takže je častým výchozím místem na cyklotrase Odra – Nisa a zde se také do Nisy vlévá říčka Mandava pramenící ve Šluknovském výběžku. A právě podél Mandavy lze z Rumburku či Varnsdorfu do Žitavy pohodlně dojet.

Říčka Mandava

Foto: Petr Petráš

Další fotografie

Cesta vede téměř stoprocentně po asfaltových cestách, jen místy je dlažba a zcela ojediněle jen přírodní povrch. Převážná část cesty vede po cyklostezkách či místech s omezenou rychlostí na 30 km/hod. Cesta je spíše vhodná pro ty, co se rádi dívají na upravené podstávkové domy s kvetoucími zahrádkami, volné přírody si podél Mandavy, kde jsou jednotlivé vesnice navlečené jak korálky na niti, cykloturista mnoho neužije. Cesta dlouhá 32 km má velmi malé převýšení, a tak je vhodná třeba na výlet s dětmi ať už na vlastním kole či ve vozíku.

Cestu začneme v Rumburku. V tomto městě je k vidění klášter s Loretou, jedná se o nejsevernějí stavbu tohoto druhu v Evropě. Mimo Lorety stojí za zhlédnutí i perfektně zrestaurovaný morový sloup na náměstí. Z historického náměstí se bohužel nedochovala do dnešních dnů jedna z delších stran, byla nahrazena betonovou novostavbou hotelu Lužan, nyní alespoň doplněnou o historizující fasádu. Z náměstí se vydáme ve směru Horní Jinřichov a po několika stech metrech odbočíme z hlavní silnice do klidné uličky vedoucí podél Mandavy.

Ta nás provede celým Jindřichovem a zpět na hlavní silnici se dostaneme až u hraničního přechodu do Seifhennersdorfu. Zde projedeme asi 400 metrů na první větší křižovatku. Cyklotrasa vyznačená na mapách seznam.cz by nás zcela nesmyslně vedla vlevo do kopce po hlavní silnici. Přitom na výběr máme buď odbočit vpravo přes Mandavu, vyjet na okraj městečka a celé městečko objet zprava. Odměnou za mírné stoupání nám bude výhled na panorama Lužických hor, cesta pak odbočuje podél železniční trati a přivede nás téměř až k hraničnímu přechodu. Druhou možností je pokračovat přímo podél Mandavy a projet centrem města. Po průjezdu centra se na kruhovém objezdu dostaneme na frekventovanou silnici směrem na Varnsdorf. Je zde ale povoleno jet po chodníku. V Seifehennersdorfu se nachází muzeum místního, pověstmi opředeného, loupežníka Karáska.

Ve Varnsdofu asi 100 m za přechodem odbočíme vlevo, abychom se vyhnuli hlavní silnici. Uličkami Varnsdorf projedeme a octneme se opět u Mandavy. Varnsdorf není příliš hezké město, nenajdeme zde nic z toho, co dělá město městem. Je to dáno historicky, vznikl propojením šesti vesnic, takže byl největší vesnicí v Rakousku - Uhersku (9600 obyvatel) a městem je necelých 150 let.

Z Varnsdorfu nás cesta přivede do Großschönau. Překvapivě to poznáme dle toho, že perfektní asfalt se změní na mizernou dlažbu. To nám však nemusí vadit, hned při první příležitosti z hlavní silnice odbočíme a městečko projíždíme úzkými asfaltovými uličkami podél Mandavy. Převážná část uliček je v režimu obytné zóny, rychlost je zde omezena na 30 km/hod, občas je skutečná cyklostezka se zákazem vjezdu motorových vozidel. Na konci Großschönau mineme historický mostek přes Mandavu (Himmels Brücke)

Zámek v Hainewalde

Naše cesta podél Mandavy nás přivede do Hainewalde, vesnice která se chlubí hrobkou šlechtické rodiny Kanitz - Kyaw'sche. Kromě hrobky je zde také mohutný, avšak opuštěný zámek této rodiny. V chudém, ale útulném zámeckém parku sousedícím s cyklostezkou si lze, pod korunami letitých stromů, příjemně odpočinout. Po několika stech metrech musíme Mandavu opustit, cyklostezka zde končí. Po silnici vystoupáme nad údolí a přejedeme do Mittelherwigsdorfu.

Na začátku Mittelherwigsdorfu přejedeme po mostě trať a odbočíme vlevo, sjedeme zpět k Mandavě. Za mostem přes říčku pokračuje asfaltová cyklostezka. Po projetí obce se dostaneme opět k železniční trati, ale ještě před přejezdem odbočíme vlevo. Na okraji lesa cyklostezka začne mírně stoupat a po projetí lesa nás přivede na silnici stoupající do Hörnitz. Na vrcholu kopce již spatříme věže Žitavy.

V Hörnitz přijedeme na křižovatku s rušnou silnicí č. 96 do Žitavy. Ovšem není to žádný problém, protože na pravostranném chodníku je kolům jízda povolena. V okamžiku, kdy sjedeme z kopce podél zámku Hörnitz, jsme již na okraji Žitavy. Přejedeme křižovatku napříč a po malém stoupání odbočíme vlevo a octneme se na polní cestě. Ta se po několika stech metrech opět změní na asfaltovou. U prvního mostu přes Mandavu přejedeme na druhou stranu. Cesta po nábřeží nás přivede na jižní okraj městského centra.

Historické jádro Žitavy je příjemné a pro české cyklisty nezvyklé tím, že většina jednosměrek je pro cyklisty průjezdná v obou směrech. Ovšem všechny ulice jsou dlážděné a dlažba není v příliš dobrém stavu. Cílem naší cesty byla dvě postní plátna (Fastentuch), středověké kostelní pomůcky. Postních pláten se na celém světě dochovalo jen osmnáct. V Německu se zachovala pouze dvě, obě v Žitavě.

Chceme-li si výlet prodloužit, můžeme vyrazit na sever po cyklostezce podél Nisy do Ostritz na prohlídku mohutného kláštera Marienthal, či po silnici na jih směrem do Lužických hor a navštívit zříceninu skalního hradu Ojbín, který je pro nás zajímavý zejména kostelem od Petra Parléře v jehož stavbě najdeme podobnosti s chrámem sv. Víta na Pražském hradě. Milovníci fyziky a fotografování jistě nevynechají za slunného jasného počasí návštěvu nenápadného domečku uvnitř hradeb, který ukrývá cameru obscuru. Do Ojbína také jezdí ze Žitavy úzkokolejná parní železnice.

Ze Žitavy se můžeme vrátit do Čech vlakem. Přes Žitavu jezdí vlaky Českých drah (trať Liberec – Hrádek nad Nisou – Varnsdorf) a platí zde tarifní výjimka, takže pokud si koupíme jízdenku u libovolné pokladny v Čechách, platíme cenu za vnitrostátní jízdné, nikoliv drahý mezinárodní tarif. Při hledání v jízdním řádu je však potřeba si všimnout, které vlaky jsou ČD a které nikoliv, neboť IDOS nám nabídne i vlaky jiných firem, kde naše jízdenka nemusí platit.

Mapa trasy