Pobaltí na kole (3.) – Přes Lotyšsko do Estonska

Další část nás od známé litevské Hory křížů zavede dále na sever, kolem lotyšské metropole Rigy až do Estonska, kde výpravu čeká další překvapení.

Tartu – pomník J. Hurta, současníka K. J. Erbena
Tartu – pomník J. Hurta, současníka K. J. Erbena
Foto: Jaroslav Tvrdík

Město Joniškis je na hranici Lotyšska. Původně jsme měli v plánu pokračovat ve směru na Rigu, nechat tam nebo v okolí auto a pokračovat vlakem do Estonska. Plány nám zhatil jednak čas a počasí, jednak nemožnost dojet vlakem na hranice. Dříve to možné bylo, později trať skončila značný kus od estonské hranice, a znamenalo by to zbytečnou ztrátu času. Takže změna. Rozhodli jsme se Lotyšsko vynechat a projet jím po silnicích napříč přímo do Estonska. Nejkratší cesta byla směr Jelgava, Riga (obchvat), Valmiera a hraniční město Valga, mající část lotyšskou a část estonskou. I v Lotyšsku jedeme po krásných silnicích a dálnicích, nově vybudovaných v postsovětské éře. Dobrodružství spojené s překvapeními pokračuje i po překročení estonských hranic. Zajeli jsme k nádraží, auto zde odstavili a nabalili kola s tím, že kus popojedeme vlakem. Valga je ospalé město, nádraží trochu připomíná ty naše staré dobré záchytné body. Ale ouha, jenom připomíná. Hned prvním překvapením je, že vlak nejede. Proto jsme jaksi nemohli najít vhodný jízdní řád.  Už jsme se lekli, že zde vlaky taky zrušili, ale nezrušili, jenom máme smůlu, že zrovna teď se totálně opravuje trať a vlaky jezdí až z Elvy, což je 63 km po silnici. U nádraží taky zastavovaly dálkové autobusy, všimli jsme si, že dvěma cyklistům řidič uložil kola do zavazadlového prostoru. Tak jsme se rozhodli zkusit dojet do Elvy autobusem. Čekáme na spoj v 16,20, pak vidíme, že přijel další autobus, ale nechalo nás to klidnými, vždyť ten náš by měl jet až za hodinu. Čekáme tedy další hodinu, ale bus nikde. Tak tam lamentujeme, chodíme sem tam, až jakýsi místní občan si nás všiml a ptal se rusky co se jako děje. Stěžujeme si, jak je doprava nespolehlivá, a tu onen domorodec říká: „Ale vždyť ten autobus už dříve odjel“. Dohadujeme se, že to není možné, že měl jet před 10 minutami. Nicméně po srovnání našich hodinek nám došlo, že v Estonsku nemají zaveden letní čas (hádejte, proč?), a tudíž vše bylo obecně v pořádku, kromě našich plánů. Rozhodli jsme se tedy počkat ještě na poslední spoj v 18 hodin, ale zase smůla – řidič nás nechtěl s koly naložit. Tak jsme to vzdali.


Estonsko, nádraží v pohraničním městě Valga, foto: Jaroslav Tvrdík

Stihli jsme ještě před zavřením banky vyměnit naše koruny za estonské, sedáme na kola a odevzdaně jsme zamířili směrem k městům Elva a Tartu. Značení výborné, vedle silnice vede značný kus kvalitní cyklostezka. Poté, co skončila, jsme vjeli na silnici, ale dopravní ruch byl přijatelný, řidiči ohleduplní, krajina placatá, mírný kopeček byl spíše zpestřením. Šlapali jsme neúnavně až do 22 hod., slunce stále svítilo, na tachometru bylo již 54 km. Rozhodli jsme se zatábořit na louce u nové dřevostavby po dovolení se majitele. Postavili jsme stany a – světe, div se – za světla ve 23 hod. jsme ulehli do spacáků. Už vám asi došlo, proč v Estonsku nemají letní čas. Bylo totiž období tzv. „bílých nocí“, kdy slunce téměř nezapadá, v noci je pološero, a to jenom krátce. I mimo tohle období je dlouho do večera světlo, tak proč zavádět to, co je lidskému organismu vlastně cizí.

Pokračovat

Seriál „Pobaltí na kole“:

(1.) – Přes Polsko na pobřeží Litvy
(2.) – Dobrodružství v Klaipédě a trocha kultury
(3.) – Přes Lotyšsko do Estonska
(4.) – K estonskému severu
(5.) – Putování podél severního pobřeží a poloostrovů Estonska
(6.) – Na Tallinn!
(7.) – Po trati na západní pobřeží
(8.) – Kolem ostrova Vormsi
(9.) – Vlakové dobrodružství na zpáteční cestě

Fotogalerie

Tartu – pomník J. Hurta, současníka K. J. Erbena Estonsko, nádraží v pohraničním městě Valga Ráno po noci na soukromém pozemku před Elvou Jedna z budov ve městě Tartu Pavel se druží s estonskými strojvůdci Estonský vlak se zanořenými schůdky
Marie Tvrdíková, 27.04.2010
Do vaší knihovny

Jak jsem dojel až na Nordkapp

Simona a Roman Sztulovi
Putování s dvouletým klučinou na nejsevernější mys Evropy
Manželé Sztulovi si v roce 2001 přivezli z měsíčního cykloputování Dánskem krásný dáreček. Na svět vykoukl 18. dubna 2002, byl blonďatý s…
199 Kč

Ze života cyklotrempa

Jan Vlasák
Kniha, oceněná za originalitu v soutěži GO KAMERA
Tímto titulem završujeme souborné vydání všech povídání z cest Honzy Vlasáka. Tři cykloturistické a jedna horolezecká kniha dostaly…
299 Kč
Blogy

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

 ()
Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska, Kroměřížska a Zlínska.  Začnu v Holešově, který se pro mě, v tuto chvíli, stal přechodným „domovem." Samotný Holešov vybízí k návštěvě zámku či přilehlého parku. Mimo jiné je zde i židovský hřbitov.…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

 ()
Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro cyklodovolenou část naší země, kde jsme ještě nebyli a to Českou Sibiř. Jako základní kemp byl zvolen Kemp Orion, který se skládal asi z 30ti chatek, sociálek a restaurace. O České Sibiři jsem věděl…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

 ()
Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle, muzeum SNP V Banské Bystrici, Jankov Vršok a některé další, ale mohyla spoluzakladatele Československa M. R. Štefánika na Bradle se mým cestám nějak vyhýbala. V minulém režimu, kdy se…
jarpal | 05.11.2016

Expedice 112 Z Mnichova do Petrohradu

 ()
Prší! Jak jinak. Prší celý týden. Předpověď na víkend je ale poměrně příznivá a tak jsme vyrazili. Tedy zatím jsem vyrazil sám, soused Pepa se připojí. Je 16. června 2016. Vystoupil jsem z Pendolina v Plané u Mariánských Lázní a teď tu stojím pod stromem u nádraží a přemýšlím, co dál. Zdá se, že…
Stanley58 | 12.10.2016

Trasa Praha – Brno za čtyři hodiny

Na kole, po lesních cestách a s blouděním. Myslíte si, že není možné ujet na horském kole trasu Praha – Brno (Navíc přes Rokycany) s blouděním v lesích za čtyři hodiny? Je to možné! Až dočtete, pochopíte. Ale od začátku. Ten začátek je kousek pod Prahou, v Nepomuku. (Znalci jednoho nejmenovaného…
Stanley58 | 05.10.2016

O čem se mluví:

NEcyklo Zaujalo 143 před minutou
Technické rady Mám něco v plášti. Ale co? :-) před 12 minutami
Cestování na kole Bělorusko na kole? před 12 minutami
Vyjížďky, srazy, akce Nepetche XIII. dnes v 20:11
NEcyklo Máte někdo dron? dnes v 20:00
Lehokola Homebuilders lehokol 10 dnes v 19:33
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

194 cyklistů (27 přihlášených)

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska,…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle…
jarpal | 05.11.2016