reklama

Pobaltí na kole (2.) – Dobrodružství v Klaipédě a trocha kultury

Na cestu přes Polsko do litevské Klaipédy a přes Kuršskou kosu navazuje po malém dobrodružství s nosičem výlet do Šiauliai na známou Horu křížů (Kryžių kalnas).

Hora křížů v Litvě
Hora křížů v Litvě
Foto: Jaroslav Tvrdík

Rychle jsme se přesunuli k trajektu, abychom tomu dešti ujeli. Neujeli jsme mu, naopak. V přístavišti jsme zjistili, že si vůbec nepamatujeme cestu k autu. Jezdili jsme kolem centra města různými směry, celkem jsme to objeli 5×, chvíli lilo, pak zas ne, radili nám policisté, ochotní domorodci, jeden z nich do toho zapojil i recepční v hotelu, ta zas další lidi, ale bez jména ulice to bylo k ničemu. Pavel to jméno nakonec zjistil, i název podniku, kde jsme měli auto, a tu informaci nám poslal, ale tu ulici zas nikdo neznal, protože ji nedávno přejmenovali… Jen čirou náhodou jsme natrefili na křižovatku, která nám byla jaksi povědomá, a to už se Jarda „chytil“ a za tmy ve 20 hod. jsme dorazili konečně k autu. Pochopitelně v lijavci, celí promočení, v botách čvachtalo.

Rozhodli jsme se odjet do Palangy, lázeňského města asi 20 km od Klaipédy, kde měl být autokemp. Smůla nás však neopustila. Při montáži nosiče kol na auto se ulomila jedna z nosných tyčí, čímž byl nosič k ničemu a nic jiného jsme neměli. Tady ovšem vstoupila do hry pohostinná a přátelská povaha místních obyvatel. Vrátná z podniku, před nímž jsme parkovali, zavolala manželovi, ten přijel na kole, rusko-německo-anglicky chlapi vysvětlili, oč jde, pán vzal nefunkční části s sebou, maje známého svářeče, s nímž domluvil okamžitě opravu. Paní nám nechala kola ve výklenku vedle vrátnice, že je ohlídá. Můžete si představit naši starost, aby hlídala bedlivě, neb jsme tam nechali naše miláčky v ceně asi 50 tisíc. Bylo dohodnuto, že ráno kolem 10 hod. si pro opravený nosič přijedeme a kola vyzvedneme.


Ubytování v soukromí – luxus za stovku (litevských), foto: Jaroslav Tvrdík

V lijavci, jak jinak, vyrážíme do Palangy. Stěrače málem nestíhají, orientace není jednoduchá, v městečku hledáme kemp, kde má podle mapy být, ale nemůžeme jej ve tmě, dešti a nulovému značení najít. Jakmile jsme na okraji města zastavili, vrhli se na nás postávající nadháněči penzionů, hotelů, aj. ubytovacích zařízení. Předháněli se v nabídkách, ukazovali fotky a málem se u toho pobili. Nakonec zvítězil přiopilý chlapík s nabídkou soukromého ubytování v domě se zvláštním vchodem, který nabízel nocleh se sprchou a WC, třemi postelemi (povlečenými), možností uvařit a lednicí, a to za 100 Lit za všechny, což je našich asi 700 Kč. Byli jsme rádi, že se můžeme omýt a usušit tu haldu mokrých oděvů a bot a vyspat se po tom martýriu v posteli. Ráno jsme chvátali zpět do Klaipédy pro opravený nosič a kola. Byla na místě a štafetu hlídání převzal mladý kolega ochotné vrátné, nosič byl bezvadně přivařen. Nebudete věřit, že ti lidé si nechtěli vzít víc peněz, než činila oprava u svářeče, rezolutně odmítali vyšší částku, byť jenom kvůli nám protelefonovali značnou částku peněz. Dalo nám hodně práce jim vnutit něco navíc za starost a ochotu, bez které by naše cesta buď skončila, nebo bylo vše mnohem komplikovanější. Navždy na tyto milé neznámé lidičky, zcela nezištné a pohostinné, budeme vzpomínat. Trochu jsme se i zastyděli, protože si nejsme jisti, zda by obyvatel Litvy u nás dopadl stejně dobře.


Jantarové dílko socialistického realismu, foto: Jaroslav Tvrdík

Naše cesta pak vedla nazpět do Palangy, neboť jsme si chtěli město prohlédnout, poslat pohledy a navštívit proslulé Muzeum jantaru umístěné na okraji města v zámečku obklopeném nádherným parkem. I počasí se trochu umoudřilo a vykouklo sluníčko. Muzeum opravdu stojí za to vidět. Za obrovskými lupami se ukrývá netušený jantarový poklad. Proč za lupami? Protože pokladem není ani tak samotný jantar jako pravěcí živočichové a rostliny, kteří utonuli před miliony let v pryskyřici mohutných borovic na pobřeží Baltického moře v místě dnešního Švédska. Zkamenělou pryskyřici-jantar zanesly mořské vlny až k pobřeží dnešní Litvy a dalších států kolem Baltu. Litva ale patří k nalezištím z nejbohatších, a my si můžeme prohlédnout malé pravěké ještěry, komáry, mravence, šídla, pavouky, květy a listy, tak jak tehdy vypadali, a lupy slouží k prohlížení detailů. V muzeu se dají vidět různé druhy jantaru, ani jsme netušili, že je jich tolik, dále šperky, umělecké předměty, plastiky v kombinaci jantar a dřevo, ale také kuriozity, jako obří šachy a model pásového traktoru (nejspíš dílko socialistického realismu) – vše pochopitelně z jantaru. V malém obchůdku se dají koupit i za eura nefalšované jantarové šperky a malé kousky se zkamenělými živočichy s malou lupou, jsou k nim připojeny certifikáty o pravosti. Proč tomu tak je, jsme zjistili brzy, když jsme viděli ty záplavy „jantaru“ ve stáncích všude kolem, jak v Palanze, tak v Klaipédě dva dny před tím. To vše je jantar z plastu, tvářící se jako pravý a za pěkně mastné ceny. Ještě že jsme si v těch stáncích nic nekoupili, tohle jsme totiž vůbec netušili.


Oltář pod širým nebem u Hory křížů, foto: Jaroslav Tvrdík

Kolem poledne jsme vyjeli z Palangy směrem na město Šiauliai ke známému památníku „Hora křížů“. Silnice je dobře značena, odbočka ke křížům se nedá přehlédnout. Už víckrát jsem viděla fotky z tohoto proslulého místa, tak jsem byla zvědavá na reál. Ten tedy předčí všechny fotky. Na dvou malých kopečcích se vyskytuje okolo miliónu křížů všech tvarů, velikostí, zdobení a proslulosti. Vyniká zde kříž od papeže, ale těmi nejcennějšími jsou ty nejstarší, nejprostší, postavené v době, kdy byly v noci postaveny, ve dne bývalou sovětskou mocí pokáceny. Původně to totiž byly kříže za oběti stalinských represí. Obyvatelé se nedali zastrašit a pokácené kříže vždy zase postavili zpět, tak to sověti vzdali a „Hora“ se rozrůstala. Dnes tam najdeme i kříž za utonulého na trajektu Estonia, upomínky z Japonska, Izraele a dalších zemí světa, fotky zesnulých apod. Místo má velmi podmanivý charakter. Trochu jej však narušuje komerční činnost v okolí jako stánky, kde si každý může koupit křížek či nějakou tretku. Hromadným akcím slouží dřevěný přístřešek s oltářem pro konání bohoslužeb, přičemž zcela blízko je i budova nového kostela.

Z „Hory křížů“ jsme chvátali rychle k hranici z Lotyšskem, neb se blížil večer. Zatábořili jsme nedaleko hranice na břehu regulovaného vodního toku, kde se komáři ženili, bzučeli a hledali, jak si zajistit hostinu.

Značným problémem, a to nejen v Litvě, je pitná voda. V přírodě se téměř nevyskytuje (písek, roviny, lužní lesy), kašny a žlaby známé z Alp zde neexistují, voda z vodovodu je nekvalitní. Na tomhle místě sice bylo vody až příliš, ale pít se nedala, tak jsme šetřili každou kapkou, která se musela kupovat balená v obchodech nebo u benzinových pump.

Pokračovat

Seriál „Pobaltí na kole“:

(1.) – Přes Polsko na pobřeží Litvy
(2.) – Dobrodružství v Klaipédě a trocha kultury
(3.) – Přes Lotyšsko do Estonska
(4.) – K estonskému severu
(5.) – Putování podél severního pobřeží a poloostrovů Estonska
(6.) – Na Tallinn!
(7.) – Po trati na západní pobřeží
(8.) – Kolem ostrova Vormsi
(9.) – Vlakové dobrodružství na zpáteční cestě

Fotogalerie

Hora křížů v Litvě Mnohé z miliónu křížů Kříže z celého světa Oltář pod širým nebem u Hory křížů Palanga (Litva) – ubytování v soukromí – luxus za stovku (litevských) Muzeum jantaru v Palanze – budova s parkem a žertující Pavel Pravěký ještěr v jantaru Šídlo Ukázka různých druhů jantaru – velké kusy Jantarové dílko socialistického realismu Jantarová plastika ve dřevě (moderní umění) Nádherný náhrdelník Šachovnice z jantaru Poslední noc v Litvě –  tady nás žrali komáři zcela nemilosrdně
Marie Tvrdíková, 13.04.2010
Do vaší knihovny

Kolosální cesta ke Koloseu

Milan Martinec
a další cyklocesty po Evropě – Moldavsko, Britské ostrovy, Kurská kosa, Malta
Druhá kniha Milana Martince o jeho cestách na kole Evropou. Milan sice není profesionální cyklocestovatel, ale na kole už ujel 350 000 km,…
299 Kč

Ze života cyklotrempa

Jan Vlasák
Kniha, oceněná za originalitu v soutěži GO KAMERA
Tímto titulem završujeme souborné vydání všech povídání z cest Honzy Vlasáka. Tři cykloturistické a jedna horolezecká kniha dostaly…
299 Kč
Blogy

Poslední cesta

 ()
S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému zálivu a zpátky, 4 až 5 měsíců na kole. Nedostala jsem neplacené volno, rozhodli jsme se cestu odložit na příští rok a letos vyrazili "jenom" na Balkán, Řecko mělo být otočným bodem. Během…
pavelv | 15.11.2017

Vzpomínka na Krále LP 2013

V návaznosti na známý kultovní článek „Jak jsem jel Krále Šumavy" bych ráda zveřejnila svůj pohled na „věc", jíž bezesporu tato sadomasochistická akce je. Naštěstí se mi zmíněný článek dostal do ruky až po absolvování mého prvního ročníku. Vše v něm popisované je totiž pravda pravdoucí, ale nejsem…
Martynka | 09.11.2017

Nejsou Chřiby jako Chřiby

Chřiby jsou krásné a pro kolo i zajímavé, proto mě docela mrzelo, že jsou pro mě docela z ruky. Nějak před třemi týdny jsem se chtěl alespoň na mapě podívat kde a jaké by se tam daly naplánovat nové trasy a pokud by bylo opravdu hezky tak bych si tam kolem …
Lelek-nakole | 05.11.2017

Expedice 114 - Jizerské hory

Je čtvrtek , 22. června, okolo čtvrt na jedenáct, když vystupujeme se sousedem Pepou v Tanvaldu, z lehce zpožděného rychlíku od Prahy. V tu dobu už máme za sebou pár hodin cesty. Z našeho města X jsme vyrazili časně ráno, přesněji v půl páté. Při tom jsme zavzpomínali, jak jsme jezdili, oba,…
Stanley58 | 29.10.2017

Reportáž psaná na kole 1.

 ()
Jezdím do práce na kole. Pokud máte takového kolegu nebo kolegyni, prosím, ušetřete je soucitných pohledů a poznámek, a to i když prší nebo mrzne. Máme pro to určitě svoje důvody. Třeba se nám nechce řídit, nemáme na autobus, přináší nám to radost z pohybu, z překonání sebe samého nebo jsme nějak…
Martynka | 04.10.2017

O čem se mluví:

NEcyklo Pobavilo- potěšilo 131 před 2 minutami
NEcyklo Co právě čtete II . před 13 minutami
Cestování na kole Jaké to bylo dneska 70. dnes v 17:55
Ostatní – cyklo Kamera dnes v 16:56
NEcyklo Zaujalo 175 dnes v 16:52
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

201 cyklistů (17 přihlášených)

Poslední cesta

S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému…
pavelv | 15.11.2017

Vzpomínka na Krále LP 2013

V návaznosti na známý kultovní článek „Jak jsem jel Krále Šumavy" bych ráda zveřejnila svůj pohled na „věc",…
Martynka | 09.11.2017

Nejsou Chřiby jako Chřiby

Chřiby jsou krásné a pro kolo i zajímavé, proto mě docela mrzelo, že jsou pro mě docela z ruky.…
Lelek-nakole | 05.11.2017