Barcelona (na půl cesty) cyklistická

Barcelona je jižní, přímořské a trochu líné, přesto velmi příjemné město. Jistá lenost je však pouze zdánlivá. Jedná se totiž o umění žít život svým způsobem. V těchto končinách má vše své historické důvody: jedna z nejzápadněji situovaných metropolí, historická politicky svébytná izolace, diktátorský režim, koloniální země, střet kultur, africké vlivy, atd. Jak se to projevilo ve zdejší cyklistice?

Foto: Květoslav Syrový

Další fotografie

Dosavadní dogmatický a konzervativní přístup politiků a odborníků na dopravu v kombinaci s byrokracií je rysem běžným a v katalánských poměrech navíc svým způsobem specifický.

Zřejmě proto není Barcelona až tak „cyklistická“, jako jiné západní metropole. Přesto si z toho Barcelonští těžkou hlavu nedělají. Například polední přestávku prožívají při pikniku s kolegy nebo přáteli na pláži Středozemního moře, což trvá kolem dvou hodin. Příjemnou siestu uprostřed dne si odpustí jen workoholik.

Ač to není na první pohled patrné, Barcelona má jiskru, která se odráží i v nastupujícím trendu použití jízdní kola jako každodenního dopravního prostředku. Přirovnáme-li stav rozvoje cyklistické dopravy (a dopravy vůbec) třeba k produktivnímu věku člověka, je Česká republika v cyklistickém roce jedna, tedy učí se chodit, Barcelona je kdesi v jeslích, Paříž je „stylová inteligentní sexy dvacetiletá brunetka“ a Amsterodam je „zdatný produktivní třicátník".

Fotoseriál, který ukazuje, jak se jezdí ve španělské Barceloně, najdete zde.

Autorem fotografií i textu je Květoslav Syrový - dopravní projektant v kombinaci oborů: doprava / urbanismus / životní prostředí. Absolvent ČVUT - Fakulty stavební, obor životní prostředí v kombinaci oborů uvedených výše. Nyní se již sedmým rokem zabývá integrací cyklistické dopravy od A do Z, tj. od plánování v území, projektovou a inženýrskou přípravu, až k realizaci a vlastním dozoru na stavbách. Dále je členem Komise Rady hl. m. Prahy pro cyklistickou dopravu a členem pracovní skupiny při Ministerstvu dopravy, kde se podílí na přípravě návrhů na doplnění české legislativy a technické literatury o prvky pro cyklisty. Pracuje jako poradce národního cyklokoordinátora. Je posedlý představou narovnaných zad nejen při jízdě na kole, ale i narovnaných zad morálních. „Čech totiž nemusí být cyklistou, jenž se nahoře hrbí a dole šlape“.