Průvodcem mezi vinařskými sklípky

Dělat průvodce dvěma Finům, kteří chtějí poznat na kolech naši zemi, to jsem si ještě dokázal představit. Když jsem se ale dověděl, že jejich nejdelší souvislá trasa měla necelých dvacet kilometrů, začalo mě mrazit zlé tušení...

Některé valašské kopce nám daly pekelně zabrat.
Některé valašské kopce nám daly pekelně zabrat.
Foto: NaKole.cz

Fredrik a Joakim žijí na ostrovech, kterým se říká Ålandy. Od dětství umí ovládat lodě, milují saunu, pijí silnou kávu a jezdí na kole… do vzdálenosti 5 km do obchodu nebo do blízkého přístavu.
Oba dva je spojuje ještě něco jiného – vášeň pro tvrdou muziku. Prstem tedy ukázali na album skupiny Citron s názvem Radegast: „Sem se vypravíme,“ souhlasně oba přikyvovali. A proč vlastně ne na kolech? Jak sami později prohlašovali, za tohle rozhodnutí zaplatili potem, krví a slzami, ale stálo to za to.
Socha pohanského boha Radegasta stojí pod vrcholem Radhošť, ve výšce 1 105 m n.m. Na cestě jsme se museli utkat se sněhem, blátem i slunečním úpalem. Při putování Valašskem jsme neušli ani bloudění po srázu, kudy nevedla žádná cesta.

Abychom celou cestu absolvovali na kole, na to jsme neměli dostatek času. Pro cestu z Prahy na Moravu jsme proto zvolili vlak, jehož součástí je i restaurační vůz. Cesta nám tak příjemně uběhla a než jsme se nadáli, byli jsme ve Valašském Meziříčí. Tady už na nás čekal Zdeněk, který se na dva dny stal naším průvodcem po Rožnovsku.

Radegast

Po prvním zahřívacím dni, kdy jsme si podél Bečvy zajeli do Rožnova prohlédnout valašský skanzen a okusit valašskou polévku „kyselicu“, nás čekal výstup k Radegastovi. Počasí bylo ideální, tak hurá do sedel. Pro naše ålandské kamarády, kteří mají ve své domovině nejvyšší bod s nadmořskou výškou 130 m, je to pomalu jako výstup na Himaláje. Hrdost jim ale nedovolila otočit řídítka v půli kopce směrem dolů. Kola nakonec na Pustevny částečně vytlačili. Tam jsme už na ně čekali se Zdeňkem a ujistili je, že je to naprosto v pořádku, že nikam nespěcháme, a že se opravdu za svůj výkon nemusí stydět. To je trochu obměkčilo a v uvolněné atmosféře jsme pokračovali přes zbytky sněhu ještě několik set metrů k soše Radegasta.

A jsme tu. Před námi se najednou objevuje pohanský bůh slunce, války, hojnosti a úrody. V dáli jsou vidět zasněžené vrcholy Malé Fatry.
Jocke a Freddy odložili cyklistické přilby, aby se zvěčnili před třímetrovou sochou Radegasta. Ålandská národní vlajka, kterou jsem vytáhl jakoby náhodou z kapsy, vzbudila nadšení.

Cesta zpátky do Rožnova pak oproti několikahodinovému stoupání trvala jen několik desítek minut, ve kterých jsme si vychutnali nádherné výhledy do okolní krajiny a svěží jarní vítr, který nám svištěl kolem uší. Abychom si užili i místní gastronomické zážitky, zastavili jsme se ještě v restauraci Ogarův dvůr na halušky s bryndzou. Třešničkou na dortu pak byla večerní ochutnávka Zdeňkova domácího kvasnicového piva.

Není se co divit, že se nám další den z pelechu moc nechtělo. Ale co naplat, v dalších dvou dnech jsem museli překonat vzdálenost cca 200 km na Břeclavsko. Finskou část výpravy jsem ujistil, že kopce už budou za chvíli tytam a my se pomalu přesuneme do rovinatější části jižní Moravy. Zpočátku mi tahle předpověď i vycházela. Přesunuli jsme se podél Vsetínské Bečvy k jihu a kluci začali mít pocit, že valašské kopce už jsou skutečně za námi. Před Vsetínem jsem ale navrhl menší zkratku přes les. Příjemná lesní asfaltka s mírným stoupáním se pomalu změnila v traktory rozrytou brázdu, až nakonec cesta definitivně skončila. Zkusili jsme další cestu, ta se ale po čase změnila ve skalnaté koryto potoka. Tak zase zpět, dokud nepotkáme někoho místního. Okolojdoucí ogar nám sice ukázal jeden z možných směrů, ale ten den to prostě vypadalo na smůlu. Asi jsme zase někde překročili bludný kořen a znovu skončili v lesním porostu. Po téměř půlhodinovém stoupání jsme se rozhodli: „zpátky ni krok“ a postupně se pouštěli do hustšího a hustšího lesa. Kola se dala protlačit jen stěží, jak se nám polámané větve zaplétaly do drátů. Když jsme konečně z lesa venku, objevila se před námi prudká stráň. Naložená kola jsme s vypětím posledních sil vytlačili nahoru. Na úbočí jsme padli na záda, neschopní jediného slova.

Na česko-slovenské hranici

„Jo, to byl určitě poslední kopec,“ přesvědčoval jsem po další kontrole mapy. Bylo mi jasné, že tentokrát už nevypadám moc důvěryhodně. Přestože na další cestu směrem na Zlín jsme se vydali po asfaltové silnici, nakonec jsem byl rád, že moji spolujezdci neumějí ani slovo česky. Ukazatel penzion „Vyhlídka“ 2 km by jim v tuhle chvíli asi definitivně sebral motivaci.

A jsme na Slovácku. Krajina se změnila a my si s radostí vychutnali cyklostezku podél Baťova kanálu. Nevynechali jsme ani známé poutní místo Velehrad a po cyklostezce si to namířili zpět do Uherského Hradiště. Postupně jsme začali potkávat symboly vinařských stezek a jedno bylo jisté – sklípek, kde budeme dnes nocovat, není daleko. Vypátrat sklep rodiny Osičkových ve Velkých Bílovicích bylo docela jednoduché. Je to totiž nejběžnější příjmení v tomto jihomoravském městečku, a tak tu Osičkovým patřil snad každý pátý sklípek :o). Nakonec jsme ten správný vypátrali a mezinárodní degustace vín opravdu stála za to.

Poslední den nás čekala ještě menší okružní trasa po Lednicko-valtickém areálu. Ten se pyšní celou řadou překrásných staveb, které tu zanechal rod Lichtenštejnů. A pak už jen cesta na břeclavské nádraží, naložit sebe a kola do vlaku, který nás odveze zpět do Prahy.

A tak končí naše pětidenní putování Moravou, při kterém jsme našlapali téměř 400 km. Slovy našich finských přátel to byl nezapomenutelný zážitek a někdy tak za tři roky si to můžeme zopakovat :o).

Další odkazy:

Valašský skanzen – muzeum v přírodě
Baťův kanál – vodní cesta
Velehrad – poutní místo
Lednicko-valtický areál – lichtenštejnské panství

Fotogalerie

Některé valašské kopce nám daly pekelně zabrat. Startujeme - zleva: Frederik, Joakim a Václav První úsek cesty z Barrandova na pražské Hlavní nádraží jsme zvládli na jedničku. Teď nás čeká přesun vlakem do Valašského Meziříčí. Roli průvodce Valašskem si vzal na triko Zdeněk, kterého můžete NaKole.cz potkat pod přezdívkou Zden42. První zastavení bylo v rožnovském skanzenu. Další den se vydáváme do kopců. Někdy to jde trochu ztuha, ale socha Radegasta na vrcholu je pro naše finské kamarády silný magnet. A jsme nad Pustevnami. Ještě kousek a jsme u cíle. Na vrcholcích se ještě drží sníh. A jsme tu, zvěčněni u pohanského boha Radegasta. Dolů to jde o poznání lépe. Třetí den opouštíme Rožnov. Projíždíme kolem hvězdárny ve Valašském Meziříčí a míříme na jih. Ještě zdolat poslední valašské kopce, než se dostaneme do rovinatější části jižní Moravy. Cyklostezka podél Baťova kanálu je potom příjemnou relaxací. Cestou se zastavujeme ve známém poutním místě na Velehradě. Na cyklostezce z Velehradu do Uherského Hradiště. Malebné Slovácko… …a večerní degustace vín ve sklepě Dalibora Osičky z Velkých Bílovic. Mňam :o) Na závěr našeho putování po Moravě se vydáváme na okruh po lednicko-vlatickém areálu. Janohrad Apollonův chrám Rendez-vous, též zvaný Dianin chrám V Břeclavi nasedáme do vlaku, který nás odveze zpět do Prahy. Uložení kola ve vlaku Eurocity je možné jen po předchozí rezervaci. A ještě foto po dojezdu na nádraží Praha-Holešovice.
Václav Vrtal, 30.04.2009
Do vaší knihovny

Šťastná to země

Rosťa Gregor
Koloputování okolo Československa a jiné příběhy
„Co je to štěstí? Mít radost na duši a neubližovat tím druhým. Může tak být, milý čtenáři? Moje duše se raduje na cestách. A taky se …
279 Kč

Atlas ČR s cyklotrasami

Česká republika 1:240 000
Nové vydání Aktualizované vydání Atlasu České republiky zobrazuje úplnou silniční síť a je doplněno značenými mezinárodními, dálkovými a…
164 Kč
Blogy

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

 ()
Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska, Kroměřížska a Zlínska.  Začnu v Holešově, který se pro mě, v tuto chvíli, stal přechodným „domovem." Samotný Holešov vybízí k návštěvě zámku či přilehlého parku. Mimo jiné je zde i židovský hřbitov.…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

 ()
Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro cyklodovolenou část naší země, kde jsme ještě nebyli a to Českou Sibiř. Jako základní kemp byl zvolen Kemp Orion, který se skládal asi z 30ti chatek, sociálek a restaurace. O České Sibiři jsem věděl…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

 ()
Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle, muzeum SNP V Banské Bystrici, Jankov Vršok a některé další, ale mohyla spoluzakladatele Československa M. R. Štefánika na Bradle se mým cestám nějak vyhýbala. V minulém režimu, kdy se…
jarpal | 05.11.2016

Expedice 112 Z Mnichova do Petrohradu

 ()
Prší! Jak jinak. Prší celý týden. Předpověď na víkend je ale poměrně příznivá a tak jsme vyrazili. Tedy zatím jsem vyrazil sám, soused Pepa se připojí. Je 16. června 2016. Vystoupil jsem z Pendolina v Plané u Mariánských Lázní a teď tu stojím pod stromem u nádraží a přemýšlím, co dál. Zdá se, že…
Stanley58 | 12.10.2016

Trasa Praha – Brno za čtyři hodiny

Na kole, po lesních cestách a s blouděním. Myslíte si, že není možné ujet na horském kole trasu Praha – Brno (Navíc přes Rokycany) s blouděním v lesích za čtyři hodiny? Je to možné! Až dočtete, pochopíte. Ale od začátku. Ten začátek je kousek pod Prahou, v Nepomuku. (Znalci jednoho nejmenovaného…
Stanley58 | 05.10.2016

O čem se mluví:

NEcyklo Zaujalo 144 dnes v 00:04
Co vás vytočilo 109 včera v 23:07
Elektrokola Baterie a cokoliv o nich včera v 22:15
NEcyklo Nejlepší vtip XXXVI BEZ CENZURY včera v 20:41
Komentáře k článkům Víte, kde najdete největší kolo? včera v 17:47
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

82 cyklistů (4 přihlášení)

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska,…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle…
jarpal | 05.11.2016