Balkánská setkání (1.) – Přes Srbsko a Černou Horu do Albánie

V loňském roce strávil cyklocestovatel Jan Vlasák dva týdny na pomezí Albánie, Černé Hory a Kosova. Svým jedinečným způsobem vypráví o zážitcích z Balkánu. Proč právě tenhle kout Evropy, jak se tam dostat a jaké byly první dojmy, o tom je první část jeho vyprávění.

Kaňon řeky Ibar
Kaňon řeky Ibar
Foto: Jan Vlasák

Loni jsem v Albánii nebyl ani jednou, tak jsem se tam hodně těšil. Až tak, že jsem se neubránil a vyjel už koncem května. Hlavní cíl: průsmyk Čakor na hraničním hřebenu mezi Černou Horou a Kosovem, vysoký přes 2000 metrů. Čundru totiž předcházely poeticko-dobrodružné diskusní příspěvky na nakole, tak působivé, že ten Čakor nejde vynechat.

Po složitých machinacích a špekulování jak se tam co nejrychleji přiblížit, jsem zvolil autobus Praha – Sofia. Obhospodařuje ho bulharská firma. Jezdí denně a zastavuje i v Brně. V poledne prostě nasednete a další den kolem deváté jste na konečné.
V pátek 30.5. vypadá bus poloprázdně. Je to dobrý. Šofér určitě bude dělat fóry, že s velocipedem nemožno. Bude si mě zpracovávat, abych se nepokoušel smlouvat až řekne cenu za odvoz. Nezklamal mě a já jeho taky ne. 1200 kaček do Niše v Serbii – to ustojím. Nemám zájem zbytečně provokovat, tak se o jízdenku nezajímám.
Nechal jsem se vysadit 40 kiláků před městem Niš, na exitu Paračin. Kolo jsme naložili vcelku, tak jen připevnit batožinu a jedem – kam jinam než do Paračinu. Dvě hodiny po půlnoci a tady to kypí, jakoby večer teprve začínal. Kolem dancingů je randál jako ve slévárně. Všude šťastné a veselé postavy. Připadám si jako v Kusturicově filmu.
Trvalo to dlouho než jsem opustil území veřejného osvětlení. Jsem v teritoriu zemědělců. Všude kolem rovina, lány kapusty, kukuřice…další v té husté tmě neindetifikuju. Ani nevím v čem jsem si ustlal. Ale smetiště to nebude. Jediný komár se dal snadno zahnat.
V Serbii jsem strávil ještě jednu noc. Další večer mě zastihl už na hraničním přechodu do Montenega. Kolem srbské celnice se poflakovali čtyři toulaví psi, a u Černohorské, která byla o pár kilometrů dál, jich bylo šest.

Černá Hora je pro trempa zajímavá parádně nízkou hustotou lidí. Na 14 000 km² jich žije jen 620 000. Zákaz nocování ve volné přírodě přece nemůžou brát vážně ani zákonodárci.
Hned po ránu jsem trochu stoupal a dostal se na úbočí ohromného kaňonu. Řeka Ibar teče stovky metrů pode mnou nedotčena blízkostí civilizace. Hromady odpadků jsou jen u míst, kde se vozovka rozšiřuje aby se auta mohla míjet. Sortiment obvyklý: vyspělá obalová technika proložená hnijícími zvířaty. Ale ten binec nemá šanci se dostat až dolů k říčce. Je to tam hodně hluboko a skalnaté svahy porostlé vegetací nejsou úplně svislé. Čundr tam dole by bezpochyby byla parádní rekreace.
Kolosální zapálené smetiště. Šmejdí po něm dvě cikánky. Zkušeně odhaduju, že použitelných věcí tam musí být mraky. Rodina bydlí pod přilehlým mostem. Kolem dvou chatrčí dovádí čtyři psi. Ve sporáku pod širákem vesele plápolá oheň. Připravuje se snídaně. Namazané rohlíky, cafe, miska zeleninového salátu…vypadá to tam ohromně pohodově. Na dece mladá maminka s robátkem se vyhřívá v ranním sluníčku.

Pohodové ráno v cikánském ležení
Pohodové ráno v cikánském ležení. Foto: Jan Vlasák

Chlapi šmejdí kolem kempu. Zdravíme se s úsměvy přes celý obličej. Mezi řečí trochu fotím. Pak začali natahovat ruku dlaní nahoru, a neznamenalo to: „podívej, naše ruce nedrží zbraň“. Nemá smysl toto interesantní setkání prodlužovat. S kopce akceleruju, aniž bych u toho vypadal nepřirozeně křečovitě. Cigorky jsou v klidu. Asi to dramatizuju.

Z mostu se otvírá pohled dolů do rokliny. Lavina odpadků, valící se úbočím, je impozantní. Vítr mám v zádech. Dusivý dávivý čoud zapáleného smetiště zamořuje celé údolí. Cesta teď klesá, i když jedu stále proti proudu. Tunelů jsou tu desítky a v některých je docela tma.
Dolů k řece jsem se dostal před letoviskem Rožaje. Tady je odpadky zanesené celé koryto. Fuj tajbl. Ten vandr dnem kaňonu by musel začít dole při hranici se Srbií. Tady by se mohlo jednomu udělat zle a nikam by se nešlo. Ale dojít sem proti proudu…Tam v kaňonu – určitě bychom tu krásnou vodu, do tyrkysova prosycenou kyslíkem, pili…

Cestou přes hory do města Berane na řece Lim jsem projel skrz dalších zhruba 10 tunelů. V Norsku by to bylo normální, ale od Černé Hory bych to teda nečekal. Tohle je nejnižší místo dne – 700 m n.m.

Pověstmi opředený průsmyk Čakor je někde přímo přede mnou. Fest se tam mračí a hromy divo bijou. Mám v plánu se tam vydat až si projedu údolí řeky Cemi v Albanii. Takže teď volím směr na hlavní město Podgoricu. Přes horské sedlo vysoké 1570 metrů (shora už vidno rozeklané štíty hor Prokletí) sjíždím k řece Tara známé největším kaňonem v Evropě…aspoň to tvrdí některé propagační turistické letáky…
Po horkém počasí v Serbii nastala Černohorská vlhká kosa. Utěšuju se, že za horama, vlastně před horama, je hůř. Vždyť se nacházím ve srážkovém stínu.

V hospodě v Matěševu (1000 m n.m.) koštuje cafe 0,5€ a cigára ameriky 0.8. Dále to znám. Tady tudy jsme se vraceli z Albánie předpředpředloni s Patricií.


Foto: Jan Vlasák

Sjezd k Podgorici je dlouhý. To město je jen 140 metrů nad mořem.
Po pár dnech klidu si bohatě užívám autosmradu a prachu. Vymotat se z města je dost komplikované. Je třeba jet po šipce na Cetynj, Bar, Nikšič (přitom každé z těch měst je diametrálně jinde) a pak doleva na Tuzi. Definitivně nabírám kurz na Čakor. Potrvá to pár dní, než se pod něj doploužím.

Na noc jsem se rozložil ještě v Černé Hoře.Vedro bylo až nepříjemné. Jsem jen 70 metrů nad mořem. Už před pátou zděšen naslouchám kravímu funění těsně za plátnem stanu. Ta kráva má zřejmě ráda lidi. Takhle svižně jsem nevstal ani nepamatuju. V sedm slyším od silnice volání. Sedlák sem vypustil krávy jen na noc a teď je odvádí. Vůbec jsme se neviděli.

Při pohledu na velikého krásně barevného křižáka, trůnícího vysoko na své pavučině, vyvstává se vší naléhavostí otázka, jak on, doprčic, natáhne mezi dva stromy to první vlákno?! Po návratu jsem rozpoutal na netu debatu na tohle téma. Experti našli řešení ve wikipedii, ale pouze anglicky. On to první nosné vlákno prostě pustí po větru. Až se někde zachytí, přejde po něm.

Další díly seriálu o cestě do Černé Hory, Albánie a Kosova:

Část 2. – Znovu v Albánii
Část 3. – Přes sedlo Čakor do Kosova
Část 4. – Z Albánie rovnou domů

Fotogalerie

Kaňon řeky Ibar Autor článku Jan Vlasák zase doma
Jan Vlasák, 04.02.2009
Vyzkoušejte
 (CK Extrem Tour)

Černá Hora na kole

Černá Hora
21.07.2017 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
12 990 Kč
 (CK Nomád)

Krásy Černé Hory na kole

Černá Hora
12.08.2017 - 8 dní
cyklistický
Autobusem
7 690 Kč
Do vaší knihovny

Ze života cyklotrempa

Jan Vlasák
Kniha, oceněná za originalitu v soutěži GO KAMERA
Tímto titulem završujeme souborné vydání všech povídání z cest Honzy Vlasáka. Tři cykloturistické a jedna horolezecká kniha dostaly…
299 Kč

Šťastná to země

Rosťa Gregor
Koloputování okolo Československa a jiné příběhy
„Co je to štěstí? Mít radost na duši a neubližovat tím druhým. Může tak být, milý čtenáři? Moje duše se raduje na cestách. A taky se …
279 Kč
Blogy

Jak jsem potkával islám – na kole i pěšky

 ()
Kosovo 1984 Poprvé to bylo v Jugoslávii. Svazová republika Makedonie, Kosovo, rok 1984. Prošli jsme Šar Planinu a vydali se na Prokletije. Přišel deštivý večer, někde blízko už musí být albánská hranice, stan se moc stavět nechtělo a vysoko v horách byla salaš. Bača v mohutném kožichu. „Za što ty…
mirekbik | 14.01.2017

Lipno bruslí, fatbiky vyjíždějí

 ()
Bruslařská sezóna 2016/2017 na LipněanebLedová magistrála hlásí a informuje Byly takové doby, kdy se zdejší (tehdy bikerská) komunita nezabývala planetárními problémy, ale konala. Tak se v roce 2009 uskutečnil nákolácký zájezd bez kol na zamrzlé Lipno. Byla to tehdy výborná bruslařská sezona. Letos…
mirekbik | 11.01.2017

7001

 ()
3. (poslední) část trilogie Prosinec tentokrát mému Hobby Nr. 2 příliš nepřál. Taky proč by přál, když v prosinci se má jezdit na lyžích. Počtem kilometrů jsem se však přiblížila mým rekordům v posledních dvou letech, to mě nenechalo klidnou a magická trojka ze mě učinila na konci roku…
Quatsch | 04.01.2017

Za mrazíky do Jizerských hor

 ()
Sice ne kolmo takže to sem asi moc nepatří, ale byl to moc fajn zimní přechod Jizerek - krásně jsem si tam vyčistil hlavu a taky zavzpomínal.********************************************* Rosničky už zase hlásí inverzi, nejlepší čas na pár dnů vyrazit z gloomy-doomy pošmourných nížin za sluníčkem…
cyklo-poustevnik | 27.12.2016

První kilometry na elektrokolech

 ()
Rozhodli jsme se naše stávající kola Author Reflex a Corsa elektrifikovat. V odborném servisu je vybavili středovými motory a my vyrazili na cestu domů. Po doplnění výstroje, kterou jsme před úpravou sundali a hlavně dobití baterií už druhý den využíváme hezkého počasí a jedeme k vodě. Tradiční…
Mirku | 18.12.2016

O čem se mluví:

Cestování na kole Izrael na kole v dubnu 2017 před minutou
Ostatní – cyklo Jaké to bylo dneska 62. dnes v 18:11
NEcyklo Co vás zaujalo 148 dnes v 18:02
Rada při výběru kola Výběr koloběžky dnes v 17:41
Komentáře k článkům Tři brněnské veletrhy na tři plus jeden den dnes v 15:51
NEcyklo Nejlepší vtip 37. dnes v 15:06
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

247 cyklistů (26 přihlášených)

Jak jsem potkával islám – na kole i pěšky

Kosovo 1984 Poprvé to bylo v Jugoslávii. Svazová republika Makedonie, Kosovo, rok 1984. Prošli jsme Šar…
mirekbik | 14.01.2017

Lipno bruslí, fatbiky vyjíždějí

Bruslařská sezóna 2016/2017 na LipněanebLedová magistrála hlásí a informuje Byly takové doby, kdy se zdejší …
mirekbik | 11.01.2017

7001

3. (poslední) část trilogie Prosinec tentokrát mému Hobby Nr. 2 příliš nepřál. Taky proč by přál, když v…
Quatsch | 04.01.2017