Do Schengenu a zpět (2.) – Příjezd do Lucemburska

Během prvních osmi dní cesty do Schengenu jsme přivykli na každodenní rutinu cestování. Koncem prvního týdne jsme se podívali na veletrh Spezi. Před námi je Lucembursko, kde na nás čekají naši přátelé.

…a jsme v Schengenu!
…a jsme v Schengenu!
Foto: NaKole.cz

Městečko Germersheim, kde skončila naše první etapa, leží na břehu řeky Rýn. Vyrážíme navečer, po rovině vstříc zapadajícímu slunci. Před námi se tyčí příkré svahy kopců Falckého lesa (Pfälzer Wald). Jedme kolem Rýna, skrze lesy, pole a vinice. Je neděle večer a cyklostezky se zaplnily výletníky, vracejícími se domů z víkendového výletu na kolech.

Falcký les u nás nepatří mezi příliš známé pojmy. Jedna z největších zalesněných oblastí v Německu jako kdyby se vyloupla z fotek předminulého století. Neprostupné lesy, pískovcovými masivy oddělená údolí, která skrývají malé vesničky, rozvaliny strážních hradů na vrcholcích kopců. Pohoří není vysoké (nejvyšší vrchol Kalmit dosahuje 673 m.n.m.), v okolní rovinaté krajině ale působí strmé stěny dramaticky. Sotva překonáme Falcký les, jsme u další známé cyklostezky Saar Radweg.

Podél proudu řeky Saar se vydáváme na sever a téměř tak kopírujeme německo-francouzskou hranici. Saar Radweg se na několika místech opravuje, ale značení nikdy nenechá kolaře na pochybách. Nejsilnějším dojmem na nás působí německá důslednost, s jakou jsou tu vždy vyznačeny objížďky pro cyklisty.

Francouzsko-německou hranici překonáváme kousek za městečkem Merzig. Jedeme po polní cestě, která podle mapy vede střídavě po německé a francouzské půdě. Nikde ale nevidíme žádný hraniční kámen, o celnicích nemluvě. Region Lotrinsko (Lorraine) se od svého východního souseda liší hned na první pohled. Žádné upravené zahrádky či domečky jako z pohádek. Domy jsou nenahozené nebo z nich omítka už dávno opadala. „Bonjour,“ zdraví nás babičky, které stojí před pekárnou s čerstvými bagetami v rukou.

A je to tady! Dvanáct dní po výjezdu z Prahy dorážíme do lucemburské vesničky Schengen. Leží na trojmezí, přesně na hranicích mezi Německem, Francií a Beneluxem. Na břehu řeky Mosely je památník podpisu schengenské dohody. Byla podepsána na lodi, která kotvila uprostřed Mosely. Trávíme tu asi čtyři hodiny, hlavně focením a filmováním.

Lucembursko se obvykle přezdívá „Lux“. Jeden vtip říká, že i tenhle název je příliš dlouhý na to, jak malý kousek zabírá. Se svými rozměry 80×50 km je jednou z nejmenších zemí Evropy. To ale Lucemburčanům nijak neubírá na sebevědomí. „Mir wölle bleiwe wat mir sin“ (Chceme zůstat takoví, jací jsme) je jejich národním heslem.

Směřujeme do městečka Dudelange, které leží kousek od jižních hranic. Tady nás čekají Vašek s Pavlou, kteří tu žijí a pracují už několik let. „Pojedete kolem radnice, pak doleva a jste u nás, už na vás čekáme,“ vítá nás v telefonu Vašek. Kdo to nezažil, neuvěří, jak příjemné je dojet k přátelům. Na náměstí ale radnice není, jen hotel Vila (hôtel de ville). Několikrát se vracíme a ujišťujeme, jestli jsme správně. Nakonec zjistíme, že hôtel de ville je francouzský název pro radnici. Ach jo, ta franština. Kromě toho se tu mluví ještě lucembursky, to je zvláštní jazyk nejvíc asi podobný němčině. Třetím úředním jazykem je němčina, ale ta se v běžné komunikaci moc nepoužívá.

Je to paráda, teplá voda, střecha nad hlavou, báječné teplé jídlo. „Večer jdeme opékat maso s přáteli, jdete s námi, ne?“ zve Vašek. Ach jo, to máme za to, že jsme se v mládí neučili cizí jazyky. Zřejmě nás čeká večer mezi rodilými Lucemburčany, kde budeme nejspíš sedět a usmívat se na všechny strany, možná někoho naučíme vyslovovat české „ř“. Naše překvapení je ale obrovské. Čeká na nás početná komunita Čechů a Moravanů, kteří tu dlouhodobě žijí. Na závěr večera přijde ke slovu i skákání přes oheň s valaškou – inu, Valaši se nezapřou kdekoli na světě.

Vašek s Pavlou jsou skvělí hostitelé. Oba se snaží, abychom se tu cítili dobře. Ukazují nám Lucembursko ze všech stran. Při návštěvě hlavního města Lucemburk se soustředíme na jazyky – mísí se jich tu opravdu hodně. Slyšíme i češtinu, slovenštinu nebo polštinu. Zkoumáme centrum historického města, prolézáme katakomby a navštívit musíme i katedrálu Notre Dame, pod kterou je hrobka Jana Lucemburského. A samozřejmě zkoušíme i čerstvě otevřenou automatickou půjčovnu jízdních kol Véloh.

Následující den nás čeká výlet na kole. Červená země je zbarvená železem, projíždíme bývalými doly na železnou rudu. Na chvíli nakoukneme i za hranice do sousední Belgie. A pak už jen balení, loučení a vydáváme se na cestu zpátky. Vašek veze Jurimíra do Kolína nad Rýnem, odkud mu jede vlak zpátky do Prahy. Rozhodně si nenechte ujít jeho veselou historku o tom, jak kupoval jízdenku do mezinárodního vlaku s lehokolem, která tu vyjde během několika dní.

Já ještě jednou přespím a pak už otáčím řídítka zpátky na východ a vracím se domů. Před sebou mám dva týdny cesty v zemích, jejichž jazyku nerozumím ani zbla. Tak do toho!
Merci, Vašku, merci, Pavlo, äddi.

Pokračovat

Další části seriálu „Do Schengenu a zpět“:

1. část – Praha – Porýní-Falc
3. část – Přes Francii do Freiburgu
4. část – Přes Švýcarsko zpět do Prahy

Užitečné odkazy:

Mapa cesty – úsek Germersheim (D) – Dudelange (L)
Vel’oh – automatizovaný systém půjčování kol v Lucemburku

Poznámka:
Při psaní tohoto článku nás zastihla zpráva, že Lucembursko má o jednoho cyklistu víc. 6. října 2008 se Pavle a Vaškovi narodil malý Mathias. Za redakci gratulujeme a posíláme do Lucemburska hodně pozdravů.

Fotogalerie

…a jsme v Schengenu! Cyklostezka ve Falckém lese V Sársku jsme vyzkoušeli cyklostezku podél řeky Saar Díky kvalitnímu cykloznačení jsme mapu vytáhli jen zřídka V Saarbrückenu neunikly naší pozornosti nádherné grafiti Na německo-francouzské hranici jsme našli jeden hraniční kámen z roku 1830. Na nic jiného, co by státní hranici označovalo jsme nenarazili. Cyklostezka podél Mosely ve francouzském podání Most přes Moselu a za námi vinařská vesnice Schengen Památník Schengenská smlouva V Dudelange se setkáváme s Vaškem, Pavlou a jejich pejskem Bodiem. V centru Lucemburku V centru Lucemburku V centru Lucemburku V centru Lucemburku Katedrála Notre Dame Hrobka Jana Lucemburského Na startu jedné z etap Tour de France 2006 v Esch-sur-Alzette Cyklostezka skrze bývalé doly na železnou rudu Cyklostezky vedou často na podloží bývalé železnice. Na lucembursko-belgické hranici Trevírský dóm Porta Nigra (Trevír), městská brána postavená ve 2. století Jedno pivko na závěr prohlídky Trevíru a pokračujeme do Kolína Z Kolína nad Rýnem se Jurimír vrací do Prahy vlakem.
Václav Vrtal, 11.10.2008
Do vaší knihovny

Ostrov tisíce vůní

Jiří Jokl
První český cykloprůvodce Korsikou
Zatím nejvýpravnější publikace z našeho vydavatelství předkládá před čtenáře na 312 stranách celkem 183 barevných fotografií. Autor je …
399 Kč

Tajný výlet za svatým Jakubem

Ivan Burkert
Na vysokém kole do Santiaga de Compostela
Kniha o cestě na vysokém kole z Hradce Králové na Cabo Fisterra (přes Santiago de Compostela). O Svatojakubské cestě už vyšlo hodně…
299 Kč
Blogy

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

 ()
Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska, Kroměřížska a Zlínska.  Začnu v Holešově, který se pro mě, v tuto chvíli, stal přechodným „domovem." Samotný Holešov vybízí k návštěvě zámku či přilehlého parku. Mimo jiné je zde i židovský hřbitov.…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

 ()
Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro cyklodovolenou část naší země, kde jsme ještě nebyli a to Českou Sibiř. Jako základní kemp byl zvolen Kemp Orion, který se skládal asi z 30ti chatek, sociálek a restaurace. O České Sibiři jsem věděl…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

 ()
Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle, muzeum SNP V Banské Bystrici, Jankov Vršok a některé další, ale mohyla spoluzakladatele Československa M. R. Štefánika na Bradle se mým cestám nějak vyhýbala. V minulém režimu, kdy se…
jarpal | 05.11.2016

Expedice 112 Z Mnichova do Petrohradu

 ()
Prší! Jak jinak. Prší celý týden. Předpověď na víkend je ale poměrně příznivá a tak jsme vyrazili. Tedy zatím jsem vyrazil sám, soused Pepa se připojí. Je 16. června 2016. Vystoupil jsem z Pendolina v Plané u Mariánských Lázní a teď tu stojím pod stromem u nádraží a přemýšlím, co dál. Zdá se, že…
Stanley58 | 12.10.2016

Trasa Praha – Brno za čtyři hodiny

Na kole, po lesních cestách a s blouděním. Myslíte si, že není možné ujet na horském kole trasu Praha – Brno (Navíc přes Rokycany) s blouděním v lesích za čtyři hodiny? Je to možné! Až dočtete, pochopíte. Ale od začátku. Ten začátek je kousek pod Prahou, v Nepomuku. (Znalci jednoho nejmenovaného…
Stanley58 | 05.10.2016

O čem se mluví:

NEcyklo Co vás vytočilo 109 dnes v 08:01
Ostatní – cyklo Zaujalo 145 dnes v 07:04
S dětmi na kole Kolo pro děti na Vánoce včera v 18:33
NEcyklo outdoor jidlo včera v 18:00
Technické rady Zapojení kontrolky zadního světla. včera v 17:40
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

143 cyklistů (21 přihlášených)

U mě dobrý aneb ideální místo pro cykloturistiku

Rád bych se s Vámi podělil o některá místa, cíle, krásy či tajemství tří oblastí. A to Holešovska,…
Marťas004 | 12.11.2016

Česká Sibiř, Táborsko a Třeboňsko aneb dovolená třech chlapů

Po týdenní červnové dovolené v Krnovském výběžku - Osoblažsku, Fogin vybral jako další místo pro…
ondrapisklak | 09.11.2016

Bradlo – mohyla M. R. Štefánika

Viděl jsem již hromadu různých památníků. Na Slovensku jsem navštívil při různých zájezdech památník na Dukle…
jarpal | 05.11.2016