reklama

Většina světa funguje jinak

V neděli 24. dubna překročili české hranice Lucka a Michal, kteří poslední tři roky strávili v sedle svých kol na cestě kolem světa. Za tu dobu našlapali 68 175 km. Navštívili jsme je na veletrhu Svět knihy a položil jimi několik otázek.

Lucie Kovaříková a Michal Jon
Lucie Kovaříková a Michal Jon
Foto: Jitka Vrtalová

Oba cestovatele jsme našli na stánku nakladatelství Cykloknihy, které vydává jejich cestopis. Majitel nakladatelství Jiří Říha doprovázel oba dva na cestě ze Slovenska do České republiky. Podrobný popis posledního úseku cesty najdete zde.
„Jejich návrat, to byla obrovská euforie, nádherný zážitek. Na triumfální cestě po České republice se k nim připojovaly desítky lidí a v závěru poslední etapy vedoucí z Berouna do pražské obory Hvězda s nimi jelo asi 160 cyklistů,“ hodnotí s odstupem Jiří Říha.

A zde je rozhovor přímo s Lucií Kovaříkovou a Michalem Jonem.

Kolik celá cesta stála?
M: To se ptá každý, kde jsme na to vzali…

O to ani moc nejde. Spíš mě zajímá rozpočet…
M: Rozpočet byl asi milion a půl.

Ta cesta vás určitě změnila. Cítíte se teď jiní než před cestou?
M: Možná jsme trošku jiní, ale ne zas až tak moc. Určitě se nám utvrdil názor, že životní styl většiny středoevropanů, ve vyspělé civilizaci, je jiný než ve většině světa. Tady se lidé pořád za něčím honí. Většina světa takhle nefunguje. Oni si okopávají ty políčka v Andách a nemají takovou starost jestli pojedou na dovolenou k moři. Oni ani neví, že se dá jet na dovolenou k moři.
L: U nás lidi mají všechno a pořád se za něčím ženou. Ti Indiáni mají mnohem míň a připadá mi, že ten jejich život je mnohem radostnější.
M: Jen málo lidí je spokojeno se svým životem, pořád máte pocit že můžete mít víc. Víc než polovina světa toto neřeší. Jakákoli cesta do téhle oblasti je způsob, jak to pochopit.

Byla nějaká oblast světa jiná než jste od ní čekali?
M: Zajímavá otázka, takovou jsme ještě neslyšeli. Většinou se ty otázky opakují.
L: Pro mě to bylo Rusko. Podle toho, co nám lidi tady řekli, jsme čekali, že když nás tam nezabijí, tak nás minimálně okradou a že tam není jídlo a jsou tam štěnice a všechny různý nemoci. Byli jsme tam tři měsíce a nic z toho se nevyplnilo a vzpomínáme na to moc hezky. Určitě hrálo roli i to, že jsme mluvili rusky, ale vzpomínáme na to, jak se k nám lidi chovali nádherně.
M: Obecně, když jsme čekali, že to bude horší, tak nás to překvapilo, že to takový nebylo. Třeba v Jižní Africe, což je nebezpečná země. Všichni nám říkali: „Na těch kolech vás tam někdo zabije, tam se zabíjí pro menší věci, než je kolo.“ Nakonec jsme zjistili, že obavu o vlastní bezpečnost máme jenom ve městě. Na vesnici ti černoši mají úplně jiný starosti než číhat a honit někoho po kopcích. Mají svoje políčko a svoje zvířata a o to se starají a jsou spokojení, protože před takovými deseti lety v apartheidu tohle mít nemohli. Jakoby to nebezpečí, o kterým všichni mluví, bylo jenom ve městě. Tam nás překvapilo, že se nám nic nestalo. Vždycky to člověk čekal horší, protože mu někdo řekl, že to tak je.

Města v Čechách začínají být nebezpečná kvůli rostoucímu automobilovému provozu. Jsme v Praze, tady se za posledních patnáct let počet aut prakticky zdvojnásobil a začíná to být vážný problém, pro cyklisty je to téměř neúnosné. Můžete udělat nějaké srovnání světových měst? Která města jsou například přívětivá k cyklistům?
L: Například San Francisco. Tam jsme pořád jeli zelení a najednou bylo město za námi. Tam jsme ani nevěděli, že jsme ve městě.
M: V Austrálii jsou třeba cyklostezky ve všech městech, ale v Sydney není ani jedna. Každého cyklistu, kterého jsme potkali, někdo srazil nebo mu někdo otevřel dveře nebo tak podobně. Je to zvláštní, že v Sydney, které je nejlidnatější město v Austrálii, není nic kromě jednoho parku.
L: Nebo ty jihoamerický města, třeba Buenos Aires, to kam se hrabe Praha…

Než jste odjeli, mluvilo se o svatbě.
M: To se mluví pořád…

Zeptám se tedy přímo: Změnili jste po třech společně strávených letech názor?
M: Změnili jsme názor v tom, že jsme se chtěli brát na cestě. Ale vůči rodičům by to bylo divné.

Takže ten záměr stále trvá?
L: Asi jo.
M: Ten vztah se neutuží tím, že vám někdo dá razítko do papíru.

Jaká byla vaše jazyková vybavenost?
M: Angličtina, ruština, němčina, španělština. Až na Francii jsme se domluvili skoro všude. Ale Francouzi nemluví jinak než francouzsky a my zase francouzsky nemluvíme.

A Čína?
L: My jsme měli v Číně, v Koreji a v Japonsku takový papírek. Ten nám napsal místní člověk, který mluvil anglicky. Napsal nám tam základní věci, třeba jak je to daleko do nejbližšího města, základní druhy jídel a podobně. My jsme vždycky jenom ukázali prstem na papír.

Kola dáte do Technického muzea?
M: Zatím ho nikdo nechtěl, asi si ho necháme doma.

Fotogalerie

Lucie Kovaříková a Michal Jon Cestovní vybavení 1.díl cestopisného vyprávění 2.díl cestopisného vyprávění 3.díl cestopisného vyprávění
Redakce NaKole.cz, 08.05.2005
Blogy

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (4.)

 ()
Do Ruska Dvacátý pátý den cesty jsme navečer přijeli na ruské hranice. Měli jsme za sebou přesně 2000 ujetých kilometrů, z toho přes Bělorusko jich bylo 900.Věděli jsme, že mezi Ruskem a Běloruskem by měly hranice být otevřené, což umožnila vzájemná dohoda, resp. konfederační rusko-běloruské…
Peggy | 15.02.2018

Bilance roku 2017

Nikdy jsem nepatřil k polykačům kilometrů, spíše než cyklista se prezentuji jako cykloturista, ale loňské kilometry, řekl bych, zavání skoro ostudou. Tak málo už jsem dlouho nenajel. A protože si vedu podrobnou knihu jízd v excelu, tak se s vámi mohu podělit o tu bídu. Ale prosím…
Stanley58 | 11.02.2018

Dunajská cyklostezka s dětmi nejen ve vozíku (2/2)

 ()
Den šestý: kemp - Linz 27 km (M 7,5 km) Ranní obloha pod mrakem, hurá! Roman kontroluje kola a zjišťuje hnutou brzdu na Májině kole. Jak dlouho asi takhle šlape, nevíme. Důležitý bod každého rána, doteď zanedbávaný a omezený na zjištění defektů - kontrola funkčnosti kol! U elektrárny před…
PetuVan | 23.01.2018

Dunajská cyklostezka s dětmi nejen ve vozíku (1/2)

 ()
Po krátké přestávce jsme se vrátili k dovolené s bicyklem. Muž se po letech vybabral z bolestí zad, chtěli jsme něco akčnějšího. Jenže Jáchym (2r) byl lenoch, chodit se mu nechtělo a na delší nošení byl celkem těžký. Z cest do školky jsme měli ověřenou jeho "snášenlivost" vozíku. Mája po 4.…
PetuVan | 23.01.2018

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (3.)

 ()
Bělorusko Měli jsme před sebou druhou zemi, Bělorusko. Již jsme v minulosti tento nepříliš známý a málo oblíbený stát na kolech navštívili. Psal se rok 2003 a my přes něj mířili do pobaltských republik. Již tenkrát se nám v Bělorusku líbilo. Zemi „sosen a berjoz" s lehce zvlněnou krajinou plnou…
Peggy | 18.01.2018

O čem se mluví:

Ostatní – cyklo Jaké to bylo dneska? 70 dnes v 22:04
NEcyklo Zaujalo 184. dnes v 21:41
Nevzdáváme, hubneme! dnes v 20:36
Cestování na kole Polsko? dnes v 20:33
Rada při výběru kola 29 MTB vs. kros? Jaké? dnes v 16:35
Elektrokola baterie lion 36v kde koupit dnes v 14:05
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

234 cyklistů (18 přihlášených)

Průzkum cyklostezek východní Evropy - na kole s dětmi do Ruska (4.)

Do Ruska Dvacátý pátý den cesty jsme navečer přijeli na ruské hranice. Měli jsme za sebou přesně 2000 ujetých…
Peggy | 15.02.2018

Bilance roku 2017

Nikdy jsem nepatřil k polykačům kilometrů, spíše než cyklista se prezentuji jako cykloturista, …
Stanley58 | 11.02.2018

Dunajská cyklostezka s dětmi nejen ve vozíku (2/2)

Den šestý: kemp - Linz 27 km (M 7,5 km) Ranní obloha pod mrakem, hurá! Roman kontroluje kola a zjišťuje…
PetuVan | 23.01.2018