reklama

Většina světa funguje jinak

V neděli 24. dubna překročili české hranice Lucka a Michal, kteří poslední tři roky strávili v sedle svých kol na cestě kolem světa. Za tu dobu našlapali 68 175 km. Navštívili jsme je na veletrhu Svět knihy a položil jimi několik otázek.

Lucie Kovaříková a Michal Jon
Lucie Kovaříková a Michal Jon
Foto: Jitka Vrtalová

Oba cestovatele jsme našli na stánku nakladatelství Cykloknihy, které vydává jejich cestopis. Majitel nakladatelství Jiří Říha doprovázel oba dva na cestě ze Slovenska do České republiky. Podrobný popis posledního úseku cesty najdete zde.
„Jejich návrat, to byla obrovská euforie, nádherný zážitek. Na triumfální cestě po České republice se k nim připojovaly desítky lidí a v závěru poslední etapy vedoucí z Berouna do pražské obory Hvězda s nimi jelo asi 160 cyklistů,“ hodnotí s odstupem Jiří Říha.

A zde je rozhovor přímo s Lucií Kovaříkovou a Michalem Jonem.

Kolik celá cesta stála?
M: To se ptá každý, kde jsme na to vzali…

O to ani moc nejde. Spíš mě zajímá rozpočet…
M: Rozpočet byl asi milion a půl.

Ta cesta vás určitě změnila. Cítíte se teď jiní než před cestou?
M: Možná jsme trošku jiní, ale ne zas až tak moc. Určitě se nám utvrdil názor, že životní styl většiny středoevropanů, ve vyspělé civilizaci, je jiný než ve většině světa. Tady se lidé pořád za něčím honí. Většina světa takhle nefunguje. Oni si okopávají ty políčka v Andách a nemají takovou starost jestli pojedou na dovolenou k moři. Oni ani neví, že se dá jet na dovolenou k moři.
L: U nás lidi mají všechno a pořád se za něčím ženou. Ti Indiáni mají mnohem míň a připadá mi, že ten jejich život je mnohem radostnější.
M: Jen málo lidí je spokojeno se svým životem, pořád máte pocit že můžete mít víc. Víc než polovina světa toto neřeší. Jakákoli cesta do téhle oblasti je způsob, jak to pochopit.

Byla nějaká oblast světa jiná než jste od ní čekali?
M: Zajímavá otázka, takovou jsme ještě neslyšeli. Většinou se ty otázky opakují.
L: Pro mě to bylo Rusko. Podle toho, co nám lidi tady řekli, jsme čekali, že když nás tam nezabijí, tak nás minimálně okradou a že tam není jídlo a jsou tam štěnice a všechny různý nemoci. Byli jsme tam tři měsíce a nic z toho se nevyplnilo a vzpomínáme na to moc hezky. Určitě hrálo roli i to, že jsme mluvili rusky, ale vzpomínáme na to, jak se k nám lidi chovali nádherně.
M: Obecně, když jsme čekali, že to bude horší, tak nás to překvapilo, že to takový nebylo. Třeba v Jižní Africe, což je nebezpečná země. Všichni nám říkali: „Na těch kolech vás tam někdo zabije, tam se zabíjí pro menší věci, než je kolo.“ Nakonec jsme zjistili, že obavu o vlastní bezpečnost máme jenom ve městě. Na vesnici ti černoši mají úplně jiný starosti než číhat a honit někoho po kopcích. Mají svoje políčko a svoje zvířata a o to se starají a jsou spokojení, protože před takovými deseti lety v apartheidu tohle mít nemohli. Jakoby to nebezpečí, o kterým všichni mluví, bylo jenom ve městě. Tam nás překvapilo, že se nám nic nestalo. Vždycky to člověk čekal horší, protože mu někdo řekl, že to tak je.

Města v Čechách začínají být nebezpečná kvůli rostoucímu automobilovému provozu. Jsme v Praze, tady se za posledních patnáct let počet aut prakticky zdvojnásobil a začíná to být vážný problém, pro cyklisty je to téměř neúnosné. Můžete udělat nějaké srovnání světových měst? Která města jsou například přívětivá k cyklistům?
L: Například San Francisco. Tam jsme pořád jeli zelení a najednou bylo město za námi. Tam jsme ani nevěděli, že jsme ve městě.
M: V Austrálii jsou třeba cyklostezky ve všech městech, ale v Sydney není ani jedna. Každého cyklistu, kterého jsme potkali, někdo srazil nebo mu někdo otevřel dveře nebo tak podobně. Je to zvláštní, že v Sydney, které je nejlidnatější město v Austrálii, není nic kromě jednoho parku.
L: Nebo ty jihoamerický města, třeba Buenos Aires, to kam se hrabe Praha…

Než jste odjeli, mluvilo se o svatbě.
M: To se mluví pořád…

Zeptám se tedy přímo: Změnili jste po třech společně strávených letech názor?
M: Změnili jsme názor v tom, že jsme se chtěli brát na cestě. Ale vůči rodičům by to bylo divné.

Takže ten záměr stále trvá?
L: Asi jo.
M: Ten vztah se neutuží tím, že vám někdo dá razítko do papíru.

Jaká byla vaše jazyková vybavenost?
M: Angličtina, ruština, němčina, španělština. Až na Francii jsme se domluvili skoro všude. Ale Francouzi nemluví jinak než francouzsky a my zase francouzsky nemluvíme.

A Čína?
L: My jsme měli v Číně, v Koreji a v Japonsku takový papírek. Ten nám napsal místní člověk, který mluvil anglicky. Napsal nám tam základní věci, třeba jak je to daleko do nejbližšího města, základní druhy jídel a podobně. My jsme vždycky jenom ukázali prstem na papír.

Kola dáte do Technického muzea?
M: Zatím ho nikdo nechtěl, asi si ho necháme doma.

Fotogalerie

Lucie Kovaříková a Michal Jon Cestovní vybavení 1.díl cestopisného vyprávění 2.díl cestopisného vyprávění 3.díl cestopisného vyprávění
Redakce NaKole.cz, 08.05.2005
Blogy

Galdhøpiggen 2017

 ()
Hirtshals se za obzorem ztrácí, Larvik se z moře vynoří, nám cestu krášlí změna, nad mořskou vlnou pěna, když loď si razí cestu k cíli. Naším cílem byl Galdhøpiggen. Po 502 km na kole jsme si postavili stan ve vřesovišti na břehu řeky Visa kousek před Spiterstulenem, který je 1100 m n. m. V pondělí…
Quatsch | dnes

Z Vrchlabí do Hřenska podél Labe

Jaro pokročilo, takže je čas na další cyklovýlet. Jako první letošní přišla na řadu jízda podél Labe z Vrchlabí do Hřenska. Do Vrchlabí jsem se vypravil vlakem v pondělí 12.6. Cesta byla pestrá, protože cestovalo hodně školáků na školních výletech. Byl jsem jenom pozorovatel a moc jsem se…
vlakr | včera

Maďarsko cyklistům (ne)přející

 ()
Úvod Po několika zkušenostech s putováním na kolech (Graz - Břeclav, Praha - Brno, Linz - Znojmo, Šumava), jsme se s kamarádem Radimem rozhodli, že zkusíme něco lehce delšího, než 3 - 4 denní výlet. A tak se v našich hlavách, a pak i v mapě zrodil cyklovýlet po Maďarsku. Den 1., 3. 6. 2017, sobota…
fractal | 14.06.2017

Jak jsem nedokončil Půlželezňák

 ()
Jelikož moje videa zatím úspěchy neslaví, zkusím opět napsat nějakou pohádku a uvidím, zda to dopadne lépe... Pohádka Bylo nebylo jedno lehokolo a to chtělo jezdit na triatlony... dobře, tak ne, lehokolu by stačilo jezdit po silnici, to spíš lehokolista nepochopil, proč mu v dětství zakázali běhat…
Jrr | 29.05.2017

Pěší zóny na Praze 1

Někteří z Vás jste možná už tuto kauzu zaznameli. Jedná se o to, že Radní Prahy 1 chtějí zakázat jízdní kola a koloběžky v pěších zónách od 10:00 - 18:00. Cyklisté celou dobu nevadili, bohužel se po zákazu segwaye podnikatelé přeorientovali na elektrické koloběžky. Problém můžou být i velké skupiny…
Simi184 | 05.05.2017

O čem se mluví:

Elektrokola motor bosch nebo ev bike dnes v 17:08
Komentáře k článkům Proč chtějí v Nizozemsku více kol? dnes v 17:06
Ostatní – cyklo K24 2017 dnes v 16:47
NEcyklo CO VÁS ZAUJALO 160 dnes v 14:40
Elektrokola Přestavbový set 250w dnes v 14:02
Komentáře k blogu Z Vrchlabí do Hřenska podél Labe dnes v 13:49
Vyjížďky, srazy, akce Moravskoslezské setkání lehokol dnes v 12:47
Ostatní – cyklo Jaké to bylo dneska 66. dnes v 11:43
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

254 cyklistů (16 přihlášených)

Galdhøpiggen 2017

Hirtshals se za obzorem ztrácí, Larvik se z moře vynoří, nám cestu krášlí změna, nad mořskou vlnou pěna, když…
Quatsch | dnes

Z Vrchlabí do Hřenska podél Labe

Jaro pokročilo, takže je čas na další cyklovýlet. Jako první letošní přišla na řadu jízda podél Labe z…
vlakr | včera

Maďarsko cyklistům (ne)přející

Úvod Po několika zkušenostech s putováním na kolech (Graz - Břeclav, Praha - Brno, Linz - Znojmo, Šumava),…
fractal | 14.06.2017