Portland: Cyklistický sen

Dobrý ráno! Je 8:15 a já se rozjíždím po Vancouver Avenue v Portlandu, v americkém státě Oregon: je cyklistická dopravní špička. Plavu v proudu kol, předjíždím starostlivé maminky ve žlutých reflexních vestách, které táhnou svá dvojčátka ve vozíku.

Přeprava kola v městském autobusu

Foto: Hynek Hanke

Další fotografie

Jsem předjížděn ostřílenými borci, co na svých titanových sprinterech ukrajují sekundy z rekordních dojížďkových časů. Zavěsím se za dva stylové hipstery na rekonstruovaných japonských desetipřevodech a mávám, když jedu kolem dvorku plného vysokých kol a chopperů. Jet spolu s ostatními koly tu vůbec není výjimečné. Je to běžné. Přilehlá automobilová doprava je i přes svou uspěchanost a smrad k nám po většinou slušná a pozorná. Cyklistická vášeň se šíří jako požár. Objem cyklistické dopravy se za deset let zvýšil čtyřikrát a tucty cyklistů přibývají každý den. I přesto se počet kolizí kol s automobily nezvedá. Řidiči – Bůh jim žehnej – si tady cyklistů začali všímat. Čím víc jezdíme, tím je to bezpečnější.

Sjíždím dolů k Hawrhorn Bridge, který byl nedávno rozšířen, aby se na něj vešli i cyklisté. SHIFT, jedna portlandská skupina pro podporu zábavy na kolech, tu dnes zdarma rozdává snídani všem, kdo jedou do práce na kole. Shifties jsou veselí, ale na některých je vidět, že předchozí noc až příliš slavili. Už druhý týden totiž probíhá Pedalpalooza, tradiční portlandský cyklofestival. Ptám se jedné dívky z Shifties, co je v nabídce Pedalpaloozy dnes, ale ona jen koulí očima: „Všechno, propánajána!“ Máme tu cyklojízdu zakončenou ochutnávkami tacos, jízdu na promítání filmu v parku, proslýchá se cosi o cyklistické taneční party pořádané na jednom z kruhových objezdů. „Prostě jen jeď a na něco narazíš,“ radí mi. „Vyhlídni si nějakou skupinku smějících se cyklistů a jeď za nima.“

Cyklistika v Portlandu je společenská záležitost – potkáváte známé všude po městě, občas si i uděláte zajížďku, abyste s nimi mohli trošku pokecat. Je tu spousta cyklistických klubů a každý měsíc se pořádají hromadné jízdy. Kolo vás dostane z prosklených krabic ven do světa, to všichni víme, a v Portlandu je svět „jemnej, rovnej a voní jako čerstvej déšť“. Město je také plné otevřených zahrádek, starých dřevěných domů, pouličního umění, mostů, vodních kanálů a bezvadných lidí, kteří se s každým dají do řeči.

Střih. Jsou dvě hodiny odpoledne a já skládám notebook v kavárně Stumtown, oblíbeným místě mesíků a cyklistickejch hipsterů. Povolená rychlost v centru je jen 15 mil za hodinu (cca. 22km/h) a jízda po chodnících je zakázaná. Takže i když jezdit na kole tu vážně není těžké, ne každý se do centra na kole odváží. Co dva týdny na oběd vyráží z Pioneer Square cyklojízda. Někdy stoupá do kopců na západě, někdy sjíždí dolů po několika z mnoha portlandských cyklostezek, tras a bulvárů. Já ale jedu domů najíst se po teprve tři roky staré stezce pro chodce a cyklisty pod Steel Bridge a pak přejíždím první portlandský speciální přejezd pro cyklisty, abych se dostal z východní pěší promenády na severovýchodní cyklistický bulvár.

Když v Portlandu jedu na kole, cítím, že se o mne město opravdu stará. Pokaždé, když vyrazím novým směrem, najdu nějaký nový úsek cyklostezky, nějaký most, nějaký pruh, nějakou novou dopravní signalizaci, nějaké spojení, které dřív neexistovalo. Město je pro mne stálým zdrojem překvapení, je to jako lov na nové zkratky a přednosti v jízdě. Lidé, co se v Portlandu starají o městské plánování, tvrdě pracují na tom, aby byla jízda na kole co nejjednodušší. Od roku 1991 v Portlandu přibylo 200 mil (300 km) městských cyklostezek a – překvapení – objem cyklistiky úměrně tomu vzrostl. Když si pak někde všimnete, že piktogram označující cyklopruh je obrazem cyklisty s kravatou, jak v jedné ruce drží sklenku martini, víte, že ty stezky byly vyznačeny s láskou.

Střih. Je skoro půlnoc. S mojí ženou sjíždíme na nově vybudovaný Springwater koridor po cestě z nóbl večírku organizovaného animátorským průmyslem kdesi v centru. Míříme na svatební hostinu dvou cyklistických maniaků ve vzdálené jihovýchodní části města. Springwater je něco jako dálnice pro kola. Vede z centra na jih po východním břehu řeky a spojuje odlehlé čtvrti Milwaukee a Sellwood s rostoucí sítí cyklostezek v centru. Je to klidná cesta s pěknými výhledy, nově vyasfaltovaná, rovná, prázdná a zelená. Je nádherně viditelná, nemotají se tu chodci a vede přesně tam, kam se potřebujeme dostat. Je prostě perfektní, ostatní cyklostezky by se musely stydět.

Je to nahlédnutí do světa, za který jsme bojovali: město, které považuje bicykly za normální způsob dopravy a cyklisty za prvotřídní uživatele silnic, kteří si zaslouží prostor, plánování, porozumění a financování. Až donedávna museli cyklisté bojovat na silnicích, které byly za miliony dolarů navrženy pouze pro automobily, za drobky: za bílé pruhy barvy, za snížené obrubníky a přednosti v jízdě. V roce 1971 nařídil stát Oregon, že směšné jedno procento ze státního rozpočtu na silnice musí být věnováno na cesty pro nemotorizovanou dopravu. I tak museli cyklisté podávat žaloby, aby zajistili, že alespoň tyto nicotné peníze se opravdu utratí. Dnes však radnice považuje cyklistiku za alternativní způsob dopravy, který má pro budoucnost hustého a vzkvétajícího městského centra rozhodující význam. Cyklisté dostali svůj hlas v místní politice a mají nyní ruce na pákách změn.

Přejíždíme po cyklistickém pruhu Oaks Park na Milwaukee Boulevard a nacházíme svatební hostinu – přímo za tou obrovskou kopou kol. Cyklisté uvnitř mají jako obyčejně lepší zábavu, než kdokoliv jiný. Taneční parket duní zatímco si ženich ve volné smokingové košili pozpěvuje na hity z osmdesátých let. Kolem tanečního pódia se jak hlídací psi projíždějí minibiky. Shánějí nás zpět k muzice, starají se o to, abychom protancovali celou noc.

Jezdit na kole v Portlandu je něco jako být gay v San Francisku: je to normální. Je ještě spousta věcí, co se musí udělat a vyřešit. Neúplné trasy, špatné dopravní návrhy, neopatrní řidiči, krádeže, dokonce i zácpy kol na mostech v dopravní špičce… Měl bych si stěžovat, protože stěžovat si je důležitou součástí celého toho politického procesu a už nám to hodně přineslo. Ale prostě nemůžu. Cítím příliš moc cyklistické hrdosti, příliš moc lásky k Portlandu, Městu Kde To Funguje.

Ach ne, je pět ráno. Šlapeme domů v unaveném ale šťastném balíku svatebních hostů. To, o čem jsem doufali, že by to mohl být zapadající měsíc, je ve skutečnosti vycházející slunce. Jsem na to už moc starý, tohle odpoledne bude moje hlava vřeštět jako klakson automobilu. Zrovna teď ale miluju tuhle silnici, tyhle lidi, tohle město. Zábava na kole je tajná zbraň naší cyklistické revoluce. Pomáhá mi udržet si motivaci účastnit se v různých cyklistických organizacích, navštěvovat setkání, kluby a party, setkávat se s těmi nádhernými lidmi, kteří jsou zodpovědní za to, že se tohle všechno děje. V Portlandu se na kole cítíte jako byste mohli změnit svět.

Mykle Hansen, Portland, Oregon

Se svolením přeloženo z Momentum – The Magazine for Self-Propelled people, http://momentum­planet.ca/fea­tures/bicycle-dream-date-portland

Další informace o Portlandu

Fotogalerie