reklama

Mateřská na kole – cyklistický luxus

Tak jsem se opět ocitla na nějakou dobu doma v rodičovské roli. Zatímco všichni kolem mne řeší ucpanou dálnici na Prahu, neprůjezdné Brno a nedostatek času související s povinnostmi v zaměstnání, já si už rok a půl užívám denodenní vyjížďky na kole v liduprázdné přírodě okolo Brna.

Foto: Soňa Bartoňová

Občas potkám pár sportujících důchodců, se kterými se už srdečně zdravíme nebo maminky s kočárky na procházce. Prostě idylka. Zřejmě vás ihned napadne, co jsem to za matku, když místo abych se starala o dítě, drandím někde po lese na kole. Nebojte se, beru to zodpovědně. Tento cyklistický luxus si mohu dovolit díky cyklovozíku za mým kolem, ve kterém vozím svůj poklad stále všude sebou.

Pro sportovně založené dámy obvykle znamená mateřská dovolená nucenou pauzu ve sportovních aktivitách a psychický stres „ráda bych se hýbala, ale nemám hlídání“. Zdálo by se, že první tři roky věku dítěte máte na programu pouze vycházky s kočárkem a vysedávání na lavičkách v parku a na dětských hřištích. Pro někoho lákavá představa, pro někoho už méně. Obzvlášť, když se vaše na sport navyklé tělo začne dožadovat své pravidelné dávky fyzické zátěže a vyplavených endorfinů. V takovém případě doporučuji zkusit právě „cyklomateřskou“. A co taková cyklomateřská vlastně obnáší?

Když jsem před dvěmi lety začala plánovat vozík pro své miminko, díval se na mne manžel dost skepticky. Odrazovalo nás téměř vše. Nedostatek informací, cena vozíků, nedůvěra a strach o dítě. Sháněla jsem informace kde se dalo, na internetu byly tehdy pouze fotky a cena výrobku, komentáře velmi obecné, zkušenosti uživatelů žádné. Dnes mám za sebou rok a půl pravidelného ježdění od jara do podzimu a najeto přes dva tisíce kilometrů s dítětem ve věku 2 – 18 měsíců v cyklovozíku za kolem a říkám: „maminy nebojte se a běžte do toho“.

Můj první cyklovozík byl jednomístný Croozer 737. První kilometry jsem začala najíždět v srpnu 2005, zhruba dva měsíce po narození mého druhého dítěte. Nejprve samozřejmě velmi zvolna, avšak během měsíce jsem se dostala ke třem až čtyřem vyjížďkám týdně a postupně až na trénink dle tepové frekvence. S radostí jsem sledovala, jak rychle ubývají poporodní kilogramy a naopak narůstá má fyzická kondice. Na jaře jsem si již troufla i na závodění. Dcera pravidelně téměř každý den spávala v rámci mých vyjížděk v cyklovozíku. Ovšem jak rostla, mé tréninkové kopce se díky její stále větší váze stávaly čím dál náročnější. Ke konci našeho „croozer období“ jsem za sebou tahala okolo 28 kilogramů – 12 kg dcera a 16 kg vozík se sedačkou. Do kopce chvílemi téměř nereálné. Navíc každým dnem hrozilo, že se náš „obřík“ do autosedačky v cyklovozíku (ve které jako miminko pohodlně spala s pevně podepřenými zády a fixovanou hlavičkou) nevejde a že s pravidelným ježděním bude konec. Pro mne tehdy zoufalá představa. Přemýšlela jsem o jiném řešení protože bylo jasné, že pokud budeme chtít dál spolu jezdit, bude to vzhledem k aktivní povaze dcery možné pouze v čase jejího spánku. Bohužel Croozer neposkytuje po vyjmutí autosedačky dětem na spaní komfort dle mých představ. Shodou okolností jsem právě tou dobou měla možnost vyzkoušet nový cyklovozík Kozlík od brněnského Benecyklu a bylo po starostech. Přesvědčily mne především dva hlavní „detaily“ – váha vozíku – pouhých 7,5 kilogramů a odlišně vyřešené usazení dítěte. Kozlík umožňuje stejně jako Croozer vložit autosedačku pro nejmenší miminka, ale navíc i polohu v pololeže s pevnou oporou zad a hlavy pro starší děti a nosnost 50 kg. Pro naše dennodenní vyjížďky ideální řešení. Dcera si v Kozlíku bude pohodlně hovět odhaduji do 3 až 4 let, dokud nezačne jezdit sama na svém kole na tažné tyči. Úžasnou výhodou cyklovozíku, kterou nelze nezmínit je možnost celoročního provozu. Na kole jezdím nejen v létě, ale i na podzim do prvního sněhu a brzy na jaře. Je-li chladněji, do vozíku vložím zimní pytel s otvory pro pětibodový pás, nasadím plastovou pláštěnku jako ochranu proti chladnému proudícímu vzduch a malá si spokojeně chrupe v teplíčku na čerstvém vzduchu. Na zimu kolo uklízím, protože se bojím pádu na sněhu, ale vozík nechávám přestavěný na jogging verzi a celou zimu s vozíkem bez problémů běhám. Naběhané kilometry se na jaro náramně hodí. Také jsem ještě nevyzkoušela lyžičky na vozík, které mne docela lákají jak pro turistiku na „saních“, tak pro možné „běžkování“.

Jezdíte-li s dětským cyklovozíkem, stanete se při svých vyjížďkách středem zájmu. Setkáte se s často vyhraněnými názory od absolutního nadšení typu „to je úžasné, to chci taky“ přes praktické dotazy těch, kteří o cyklovozíku vážně uvažují a sbírají informace, až po odmítavé názory „do toho bych v životě své dítě nedal, je to příliš nebezpečné“. A jak je to doopravdy? Dle mých zkušeností je jízda v cyklovozíku pro dítě bezpečná a pohodlná pokud se vyhýbáte silničnímu provozu a dodržujete základní zásady bezpečnosti. Uvažujete-li o tom, že si cyklovozík na jaro pořídíte, dovolím si doporučit rubriku „Začínáme s cyklovozíkem“ na stránkách Benecyklu, www.benecykl.cz. Právě proto, že jsem v době, kdy jsem se rozhodovala pro cyklovozík, měla zoufalý nedostatek informací, co všechno jízda s vozíkem obnáší a na co dávat pozor, dala jsem dohromady pár praktických rad a zkušeností, které se mi podařilo během mých jízd s cyklovozíkem získat a Benecykl je zveřejnil na svých stránkách.

Dnes tvrdím, že dětský cyklovozík za kolo je výborná investice do zdraví, sportovního vyžití a radosti ze společného pobytu pro vás a vaše dítě ve volné přírodě a v neposlední řadě i do duševní rovnováhy rodiče na mateřské dovolené. Stačí jen překonat vlastní pohodlí…

Až se potkáme někde na trase, určitě se poznáme podle vozíků za kolem a s úsměvem si zavoláme přátelské cyklistické „ahoj“.

Fotogalerie

Soňa Bartoňová, 08.12.2006
Blogy

Poslední cesta

 ()
S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému zálivu a zpátky, 4 až 5 měsíců na kole. Nedostala jsem neplacené volno, rozhodli jsme se cestu odložit na příští rok a letos vyrazili "jenom" na Balkán, Řecko mělo být otočným bodem. Během…
pavelv | 15.11.2017

Vzpomínka na Krále LP 2013

V návaznosti na známý kultovní článek „Jak jsem jel Krále Šumavy" bych ráda zveřejnila svůj pohled na „věc", jíž bezesporu tato sadomasochistická akce je. Naštěstí se mi zmíněný článek dostal do ruky až po absolvování mého prvního ročníku. Vše v něm popisované je totiž pravda pravdoucí, ale nejsem…
Martynka | 09.11.2017

Nejsou Chřiby jako Chřiby

Chřiby jsou krásné a pro kolo i zajímavé, proto mě docela mrzelo, že jsou pro mě docela z ruky. Nějak před třemi týdny jsem se chtěl alespoň na mapě podívat kde a jaké by se tam daly naplánovat nové trasy a pokud by bylo opravdu hezky tak bych si tam kolem …
Lelek-nakole | 05.11.2017

Expedice 114 - Jizerské hory

Je čtvrtek , 22. června, okolo čtvrt na jedenáct, když vystupujeme se sousedem Pepou v Tanvaldu, z lehce zpožděného rychlíku od Prahy. V tu dobu už máme za sebou pár hodin cesty. Z našeho města X jsme vyrazili časně ráno, přesněji v půl páté. Při tom jsme zavzpomínali, jak jsme jezdili, oba,…
Stanley58 | 29.10.2017

Reportáž psaná na kole 1.

 ()
Jezdím do práce na kole. Pokud máte takového kolegu nebo kolegyni, prosím, ušetřete je soucitných pohledů a poznámek, a to i když prší nebo mrzne. Máme pro to určitě svoje důvody. Třeba se nám nechce řídit, nemáme na autobus, přináší nám to radost z pohybu, z překonání sebe samého nebo jsme nějak…
Martynka | 04.10.2017

O čem se mluví:

Cestování na kole Jaké to bylo dneska 70. dnes v 00:39
Technické rady Výměna zadní osy dnes v 00:31
NEcyklo Zaujalo 176 včera v 23:07
Co vás vytočilo 116 včera v 22:53
Elektrokola Náhradní baterie na cesty včera v 22:26
NEcyklo Pobavilo- potěšilo 131 včera v 21:25
Zaujalo 175 včera v 21:13
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

113 cyklistů (3 přihlášení)

Poslední cesta

S Pavlem, s mým úžasným manželem, cestovatelem tělem i duší jsme letos plánovali cestu do Persie, k Perskému…
pavelv | 15.11.2017

Vzpomínka na Krále LP 2013

V návaznosti na známý kultovní článek „Jak jsem jel Krále Šumavy" bych ráda zveřejnila svůj pohled na „věc",…
Martynka | 09.11.2017

Nejsou Chřiby jako Chřiby

Chřiby jsou krásné a pro kolo i zajímavé, proto mě docela mrzelo, že jsou pro mě docela z ruky.…
Lelek-nakole | 05.11.2017