reklama

Na Výsluní

Foto: Autor

Díky našim svatým víru zvěstovatelům a náboženskému reformátorovi, kterého si církev svatá sama upálila, jsme získali darem několik krásných volných dnů, které člověk může využít dle svého přání a podle svých představ. Naše představa byla odpočinout si aktivně, ale v klídku, nejlépe někde v lesích a na kopcích, pokud možno na kole či pěšky, s občasným posezením v trávě a bezpracným jídlem po hospůdkách. Prostě užít si naplno těch pár volných dnů zalitých sluncem. A tak jsme se ocitli na Výsluní.

Město Výsluní (Sonnenberg), protože to skutečné město je, vzhlíží pyšně z náhorní planiny Krušných hor dolů do Mostecké uhelné pánve a ukazuje světu do daleka svoji největší dominantu - kostel svatého Václava. Městečko samotné má bohatou a pohnutou minulost. Bylo založeno v 16. století na pečlivém, dodnes jasně patrném, čtvercovém půdorysu jako obec hornická, jak se na zdejší kraj sluší. Po úpadku hornictví se místní obyvatelstvo přetavilo v zemědělce a tkalce. Pěstoval se zde převážně len a z něj se vyráběly textilní výrobky. Později, po zprovoznění železnice z Chomutova do Vejprt, se díky své krásné poloze stalo městečko vyhledávaným rekreačním cílem. A pak nastaly další pohromy, vylidňování, opětovné zalidňování a všeobecný úpadek. Dnes už má Výsluní nejlepší léta za sebou, ale svým klidem a ospalostí našim rekreačním plánům dokonale vyhovuje.

1. cykloetapa - Úvodní a nadšená

Vyrážíme v horkém poledním slunci na první cyklistickou vyjížďku přímo z Výsluní kolem Přísečnické vodní nádrže, hustými lesy, náhorními rašeliništi a ...častými větrnými parky. Nic naplat, ty obludy nám jinak krásná panoramata dost hyzdí a nedivím se místním lidem, že proti nim bojují.

V bývalé obci Jilmová překračujeme říčku Černou (Schwarze Pockau), a zároveň státní hranici, a míříme na krátkou návštěvu k sousedům. Zpět domů se vracíme přes zaniklou obec Pohraniční (Reizenhain) a Novodomským rašeliništěm s neprostupnými lesy. Po večeři si ještě zevrubně prohlédneme kostel svatého Václava ve Výsluní.
Najeto 52 km, stoupání neměřeno

2. cykloetapa - Hladová

Vyrážíme tentokrát z Horní Blatné směrem západním po krušnohorské cyklotrase č. 23, stoupáme úbočím Zaječího vrchu a nad bývalou obcí Rolava se na delší čas zastavíme kvůli prohlídce ruin nacistického důlního závodu Rolava - Sauersack. Dnes připomíná spíše město zlých duchů. Sjíždíme k osadě Rolava a s vidinou dobrého oběda míříme na Bublavu. Jenže ouha. Místní hotel nás moc neláká, navíc nikde nikdo, jen kuchař stojí venku opřený o zábradlí. Lelkující kuchař v pravé poledne? To nevěští nic dobrého. A tak uděláme taktickou navigační chybu a sjezdem až na Stříbrnou ztratíme spousty výškových metrů. Zbytečně! Tady taky nic. Hospoda zavřená, kemp o kousek dál, kde bychom měli dostat aspoň párek, také tak. Co se to stalo se všemi těmi vesnickými hospůdkami?
Hladoví v poledním žáru stoupáme zpět do kopců. A jde to ztuha, to mi věřte! A když máme těch ztracených 300 metrů konečně nastoupáno, zachraňují nás v Přebuzi. Hospoda je obsypaná turisty a cyklisty. Jak jinak, však je to široko daleko jediné kloudné místo k občerstvení. Dostanu poslední porci halušek (měly být s bryndzou, ale ta se mi asi na talíři schovala mezi čtvrtou a pátou haluškou). Nicméně břuch je jakž takž naplněn, žízeň zahnána a pádíme pryč směrem na bývalou obec Chaloupky a pak podél malebné říčky Rolavy do Nových Hamrů a táhlým kopcem zase zpět do Horní Blatné.
Ve Výsluní u Zlatého jelena se dojíme dobrou večeří a posloucháme pár místních štamgastů, jak se hlasitě dohadují, který z rozbořených domů by měl tentokrát padnout za vlast natáčení nového filmu. Je mi z toho smutno a jdu si pár těch místních, kdysi honosných, teď už rozpadlých barabizen nafotit, dokud je čas.
Najeto 54km, nastoupáno 976m

3. cykloetapa - Bouřkou zkrácená

Ráno zjišťuji, že jsem si v těch stoupáních prošoupala na zadku cyklokalhoty. Navíc plášť - také ten zadní - mám už velmi chatrný a v prudkých sjezdech na šotolině mi chybí ten úžasný pocit bezpečí. Nu což, je pátek, pracovní den, jede se na nákupy. Pod Klínovcem v půjčovně kol a koloběžek sedí opuštěná slečna. Ne, kdepak, cyklogatě si zde nekoupíte, plášť taky ne. Na Božáku taky ne, o Vejprtech silně pochybuje. Posílá nás do Karlových Varů, kam se zase nechce nám. Tak si vzpomene, že v Oberwiesenthalu je Sport Gahler. Takže u sousedů v Německu nakoupím, co potřebuji. V městečku jsou tři sportovní kšefty, všechny tři otevřené. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Vracíme se na naši stranu hranice a v poledne již Gotes Gab pulsuje turisty opěšalými i okolenými.
Nasedáme na bicykly na Myslivnách u jednoho ze zastaveníček zdejší Ježíškovy zážitkové cesty, chvíli se prodíráme davy, mineme odbočku na Zlatý kopec a rázem jsme zase na stezce skoro sami.
Míříme na bývalý Mílov (Halbmeile) ke kapli sv. Jana Nepomuckého, která má symbolizovat smíření dvou národů. My dva poutníci jsme dokonale smíření se skutečností, že jsme za poslední hodinku potkali pouze jednoho pána na skládačce. Asi je to tady už příliš daleko od Božího Daru.
Přejíždíme hranici k našim smířeným sousedům a po jižním úbočí Rabenbergu postupujeme dál pěknou polní cestou a nevšímáme si zdejších svižných a adrenalinových singletrailů. Pro zanícené bikery to musí být hotový ráj, my jsme už ale docela usedlý pár. Tou myšlenkou se utěšuji až do chvíle, než mi můj drahý z čista-jasna předvede ukázkové salto vpřed přes řídítka a zmizí v trávě. Přesně naproti kostelu v Johanngeorgenstadt, který se vypíná na protějším kopci přes údolí. Nu což, umírnění se modlí v kleče, bikeři vzdávají hold bohu metáním kozelců.
Projíždíme městem k hraničnímu přechodu na Potůčkách. No a to je dočista vietnamské peklo! Sleduji, že trpajzlíci už asi netáhnou, teď jsou v kurzu dřevěné větrné mlýny. K obědu si vybereme hospůdku až na kraji obce, kam již početný koupěchtivý dav Němců nedojde.
Z Potůčků se napojíme na Horskou naučnou stezku a vnoříme se do bohatých pozůstatku po zdejší těžbě rud. Projedeme bývalými hornickými osadami Luhy a Háje, nabereme směr na Pernink, kde se osvěžíme a zaregistrujeme blížící se bouřku, takže pak už rovnou na Abertamy a Božídarskými rašeliništi k cíli. S prvními kapkami deště sesedáme z kol.
Najeto 46 km, nastoupáno 803 m.

4. cykloetapa - Flájská

Po včerejší bouřce už není ani památky, nebe je zase vysluněné. Vyrážíme z Hory Svatého Šebestiána na Kalek a dále rozlehlými lesy klesneme až do Brandovské pánve, kde se pro změnu netěžily rudy ale uhlí. V Brandově u fotbalového hřiště máme již oblíbenou občerstvovnu, kterou nesmíme minout. Dále pokračujeme do Grünthalu, kde se chytneme zdejší Flöhathal Radweg podél Flájského potoka, tedy zde už spíše řeky Flöha. Stezka nás protáhne Olbernhau, ale po pár kilometrech ji zase opustíme a namíříme zpět k jihu do hustých lesů kolem Černé (Schwarzwasserthal). V Kühnheide na wanderplatzu se osvěžíme spolu s místním maníkem, který sem sjel na jednokolce. Trochu pokecáme, ale když si ho chci vyfotit v akci, tak se mu nějak nechce na to večerníčkovo kolo nasednou a pěšky s jednokolkou v ruce mi zmizí za obzorem. Do Šebíku se vracíme přes Nový svět.
Odpoledne si ještě vyjedeme na Měděnec a vyšlápneme na Mědník. K večeru mě popadne nostalgická nálada a zajdu si na místní notně pobořený hřbitov ve Výsluní.
Najeto 52 km, nastoupáno 950m.

5. cykloetapa - Říční

Počasí je pod mrakem, houby nerostou, borůvky ještě nejsou zralé, a tak ráno balíme a sjíždíme z kopců dolů do Kadaně. Zde si uděláme jen krátký a nenáročný výlet podél Ohře do Klášterce a do Perštejna na koupaliště. No a pak už následuje jen cesta zpátky do Prahy.
Najeto 38 km, stoupání nemělo cenu ani měřit.

Já vím, těch cca 250 cyklokilometrů za 5 dnů není nijak oslnivý výkon. Ale nás to bavilo a udělalo nám to dobře. Na sportovním výsluní už být nepotřebujeme, ale na Výsluní se zase rádi vrátíme.
A to je, myslím, to nejdůležitější!

Fotodokumentace:
http://lannka.rajce.idnes.cz/Na_Vysluni/

Fotogalerie

11.07.2017 vložil/a: Lanna
karma článku: 4.36
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Krajem Himbů a Hererů

Cestování
Motto: Chceš-li se vyhnout zlé cestě, Afrika ti nabídne...zlou cestu. Tak jaký máme na zítra plán?" nadhodí Jirka konverzační téma. Jen…
06.10.2015
Lanna
(4.51)

Jdi za střelkou!

Cestování
Může za to kompas Jako už mnohokrát v minulých letech, udělali jsme i letos tu nepředloženou chybu a někdy na začátku prázdnin koukli na…
13.08.2014
Lanna
(5.04)

Česko - Norské vzpomínky

Cestování
Přepadla mě chřipka, svině jedna. Chrchlám, smrkám, kašlu na všechno. Ležím a probírám se zápisky z našich cest po Norsku. Krásné hory.…
12.10.2013
Lanna
(4.80)
Tip na letošní dovolenou
 (CK Hoška Tour)

Bavorské zrušené železnice na kole

Česko, Německo
02.08.2017 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
5 450 Kč
PR

CYKLOŠVEC novým dovozcem Stevens

Stevens Bike (CykloŠvec)
Stevens je známým německým výrobcem kol se sídlem v Hamburgu a šířka jeho nabídky je velmi nadstandardní napříč takřka všemi současnými kategoriemi jízdních kol. Logo Stevens známe z rámů nejlepších světových cyklokrosařů, ale i na špičkových celoodpružených modelů či superlehkých karbonových strojů.

Nejlepší MTB cyklotrasy a krásná jezera v blízkosti Dolomitů – Trentino, Itálie!

Around Levico Lake, Valsugana & Lagorai (Archivio Foto APT Valsugana e Lagorai - G. Radziwonowscy)
Rozmanité cyklistické okruhy v údolích Trentina s následným koupáním v chladivé vodě Trentinských jezer.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

278 cyklistů (16 přihlášených)

Okolo Slovenska 2017 (1.7.2017 – 13.7.2017)

Cesta kolem hranic Slovenska se nám zdála jako logické pokračování objezdu České republiky, který jsme…
vlli2 | včera

Dámská proti proudu Ohře a podle tří řek

Dámská měla být čtyřčlenná, podle čtyř řek a ke třem soutokům, ale nemoci nechodí po horách, ale po lidech,…
HMS | 20.07.2017

Rumunský Maramureš a kláštery

Nastal čas pozrieť si nové miesta a lokality – čas dovolenkový. Na tento rok pôvodne plánovaná návšteva…
bi-cyklista | 20.07.2017